23 C 25/2024-42 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 196,65 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, se žalovanou dne 12. 2. 2005 uzavřela smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, . Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 288 Kč, to vše v 52týdenních splátkách s tím, že poslední splátka je splatná dne 11. 2. 2006. Žalovaná nedostála svým povinnostem ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž uhradila pouze 15 091,35 Kč. Tato částka byla co do výše 11 288 Kč započtena na souhrnný poplatek, co do výše 3 803,35 Kč na jistinu. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 196,65 Kč. Žalobkyně pak dále s ohledem na prodlení žalované požaduje zaplacení úroku z prodlení z částky 13 196,65 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Pohledávka za žalovanou byla nejprve smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena na přechodného věřitele a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 12. 2. 2005 sepsána smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředkyShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, ., spisová značkave výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 288 Kč v 52týdenních splátkách po 544 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Dle článku 8. těchto podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla uvedená pohledávka za žalovanou postoupena společnosti , Anonymizováno, Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, zaslaným dle předloženého poštovního podacího archu dne 30. 7. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla uvedená pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 18. 9. 2018, dle poštovního podacího archu dne 20. 9. 2018. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky dále vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023, odeslanou následujícího dne, přičemž jí byla stanovena lhůta k úhradě do 9. 5. 2023.4. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 40/1964, občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy.5. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.6. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.7. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.8. Podle ustanovení § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.9. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.10. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši 17 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 288 Kč v 52týdenních splátkách po 544 Kč. Žalovaná však porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze 15 091,35 Kč, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužné částky. Dle obsahu uzavřené smlouvy však soud dospěl k závěru, že žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl nárok pouze na zaplacení půjčené jistiny ve výši 17 000 Kč. Soud má za to, že smluvní ujednání o souhrnném poplatku je třeba posoudit jako neplatné, neboť je neurčité a nesrozumitelné a jako takové je v rozporu s ustanovením § 37 odst. 1 obč. zák., který stanoví, že „právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.“ Ze žalobkyní předložené smlouvy o půjčce zejména není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel při uzavírání této smlouvy dospěla ke konkrétní výši souhrnných poplatků, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutouShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, ., spisová značkapůjčkou mají být tyto poplatky hrazeny, a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnných poplatků promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky. Ze smlouvy pak také není zřejmé ani to, zda byl úrok mezi stranami vůbec dohodnut a v jaké výši. Smlouva, a konečně ani smluvní podmínky, rovněž neobsahují ani případné ujednání, ze kterých by bylo možné určit, v jakém poměru bude každá splátka započítána na jednotlivé složky souhrnných poplatků. I pokud by tedy každý souhrnný poplatek v sobě obsahoval úrok, soud by nemohl posoudit, zda byl sjednán v přiměřené výši. Soud nezpochybňuje právo věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjčky a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně tak musí při uzavírání smlouvy ujednat dostatečně konkrétním způsobem, aby spotřebiteli bylo zřejmé, za jaké konkrétní služby má tento poplatek uhradit a za jakou odměnu mu věřitel peněžní prostředky poskytuje. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se jedná o vztah, v němž na jedné straně vystupuje společnost, jejímž předmětem podnikání je právě poskytování úvěrů, tedy o vztah mezi podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem, a je tedy třeba žalované jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu.11. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnné poplatky je třeba považovat za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu s ustanovením § 39 obč. zák.12. Soud pak dále podotýká, že i pokud by sjednaný souhrnný poplatek byl představován pouze úroky za půjčení peněžních prostředků, jednalo by se o úroky sjednané v nepřiměřené výši, tj. v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Dle tohoto ustanovení „výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.“ Za nepřiměřenou, a tedy i odporující dobrým mravům, je zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z měnové statistiky České národní banky, dostupné na www.cnb.cz, týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami domácnostem soud zjistil, že v únoru roku 2005 se průměrná výše úrokových sazeb u půjček splatných do 1 roku pohybovala okolo 12,61 %. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně požadovala na souhrnném poplatku – úroku přibližně 66,4 % ročně, je zřejmé, že taková výše úroku by několikanásobně převyšovala horní hranici obvyklé úrokové míry.13. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. zák. platí, že „pokud je