4 C 50/2024-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 632,47 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla 24. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 038,34 Kč. , spisová značkaŽalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 24. 7. 2021 bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný nedostál svým povinnostem, když nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, z toho důvodu žalobkyně úvěr ke dni 24. 4. 2023 zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 42 132,47 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 612,06 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 500 Kč (zahrnující poplatek za prohlášení úvěru za splatné ve výši 300 Kč a 2x poplatek ve výši 600 Kč za upomínky), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 697,15 Kč za období od 25. 4. 2023 do 27. 9. 2023 a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 744,53 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaných, které následně individuálně v souladu se schvalovacími strategiemi banky a obezřetného úvěrování hodnotila. Byly také prověřovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovních i nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku i databázi Ministerstva vnitra. Žalobkyně také posuzovala příjmy žalovaného na základě potvrzení o příjmu, tyto pak porovnávala s výdaji odhadnutými na základě dat ČSÚ. Při výpočtu disponibilní částky bylo vycházeno z částky životního minima a dále částky normativních nákladů na bydlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Z předložených listin soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně se smlouvou ze dne 24. 7. 2021 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatky a úroky, a to v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 038,34 Kč, počínaje dnem 18. 8. 2021. Úrok byl sjednán ve výši 14,30 % ročně. Dle smlouvy činila celková částka k úhradě žalovaným 74 483,70 Kč. Dle čl. III smlouvy a Sazebníku poplatků za produkty a služby činil poplatek za prohlášení úvěru za splatný 300 Kč, poplatek za písemnou upomínku 600 Kč. Strany si dále ujednaly, že nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017 a sazebník poplatků platný od 18. 4. 2019 (zjištěno ze smlouvy o úvěru a sazebníku). Dle čl. 13 a 14 Základních produktových podmínek, je žalobkyně v případě, že dojde k porušení sjednaných podmínek žalovaným, oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli závazky Klienta vůči Bance za ihned splatné. Tomu odpovídají také informace pro žalovaného obsažené v dokumentu „Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace“. Dne 24. 7. 2021 byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet poskytnuta částka 50 000 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného). Žalovaný hradil splátky úvěru až do listopadu roku 2022, když celkem bylo uhrazeno 20 258,05 Kč. Poslední platba byla provedena dne 24. 11. 2022. Ve dnech 27. 12. 2022 a 25. 1. 2023 byly žalovanému naúčtovány také poplatky za upomínku ve výši 600 Kč (platební historie). Oznámením ze dne 26. 4. 2023, zaslaným následujícího dne sdělila žalobkyně žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek byl úvěr č. , tel. číslo, ke dni 24. 4. 2023 prohlášen za splatný. Oznámením byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10. 5. 2023 (oznámení, podací arch). Ke dni 23. 8. 2023 činil dluh žalovaného celkem 48 335,14 Kč, z toho 42 132,47 Kč jistina úvěru, 2 612,06 Kč splatný smluvní úrok, 1 907,68 Kč splatný úrok z prodlení z jistiny, 182,93 Kč splatný úrok z prodlení z úroku a 1 500 Kč splatné poplatky a pokuty (výpis z úvěrového účtu). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2023, odeslanou dle předloženého podacího archu téhož dne4. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru nejprve dne 23. 7. 2021 vyplnil žádost o úvěr, v níž uvedl veškeré údaje k příjmům a výdajům. Dle uvedených vyjádření žalovaný deklaroval zaměstnání na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 30 878 Kč. Žalovaný uváděl, že je svobodný, bydlí ve , spisová značkavlastním domě/bytě, čistý příjem domácnosti byl deklarován ve výši 60 000 Kč. Z příloh k vyjádření vyplývají předchozí závazky žalovaného, bez dlužných splátek (vyjádření k procesu úvěruschopnosti ze dne 29. 8. 2023 a 11. 3. 2024, žádost o úvěr). Dle předloženého potvrzení o příjmu ze dne 2. 5. 2017 byl žalovaný zaměstnán jako seřizovač u zaměstnavatele , právnická osoba, ., a to od 12. 10. 2011, jeho čistý roční příjem činil 324 625 Kč. Čistý měsíční příjem činil 27 018 Kč.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Dle ustanovení § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobkyně splnila svou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného, když měla znalosti o příjmech a výdajích na běžném účtu žalovaného, když provedla šetření v dostupných bankovních i nebankovních registrech, i šetření ohledně případných exekučních příkazů na účtu žalovaného, a dále údaje sdělené žalovaným konfrontovala s výpisy účtu žalovaného a potvrzením zaměstnavatele o příjmech žalovaného.12. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva