13 C 104/2025-28 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, uzavřenou smlouvu však není žalobkyně schopna doložit, nicméně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 12. 5. 2023 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní, konkrétně z potvrzení o provedené platbě, soud zjistil, že dne 12. 5. 2023 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného zaslána částka 8 000 Kč a z dalšího potvrzení o provedené platbě pak bylo zjištěno, že téhož dne byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného zaslána částka 12 000 Kč. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo potvrzeno sdělením MONETA Money Bank, a. s., ze dne 27. 8. 2025.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a následně smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele – společnosti , právnická osoba, , ze dne 7. 9. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2024, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (zahrnující i náklady právního zastoupení) ve výši 70 921,61 Kč do tří dnů.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Dle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 o. z. platí, že „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Toto plnění je nutno považovat za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť nevyšlo najevo, že by se tak stalo na základě nějakého právního důvodu. Dle výše citovaného § 2993 o. z. platí, že pokud strana plnila bez platného závazku (tedy i v případě plnění na neexistující závazek), má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč.Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, jejíž odeslání dne 7. 9. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanského zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému předžalobní upomínka doručena dne 11. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta tří dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 16. 9. 2024 a ode dne následujícího, tj. ode dne 17. 9. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala až od 18. 9. 2024, soud jí tedy přiznal úrok z prodlení od tohoto data.Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé). V daném případě jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství dalších návrhů podaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (srov. např. řízení vedená pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Sazba mimosmluvní odměny za každý z úkonů učiněných do 31. 12. 2024 činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč, za návrh ve věci samé z 31. 1. 2025 pak 400 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 373 Kč.