13 C 80/2025-90 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům parcelní číslo St. , Anonymizováno, (jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, ) a parcelní číslo , Anonymizováno, nacházejícím se v katastrálním území , adresa, . Žalobkyně vylíčila, že stejně jako žalované jí náleží podíl o velikosti ½ a vyslovila názor, že nemovitosti není možné reálně rozdělit, neboť se jedná o rodinný dům. Navrhla, aby byl nařízen prodej nemovitostí, neboť o ně sama nemá zájem.2. Původní žalovaná paní , jméno FO, se ve věci nijak nevyjádřila, následně svůj podíl prodala a do řízení jako její nástupnice vstoupila společnost , Jméno žalované, . Ta učinila nesporným, že reálné rozdělení nemovitostí není možné. Zároveň však zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví odmítla, a to s poukazem na skutečnost, že původní žalované paní , jméno FO, (která nemovitosti dosud užívá) přislíbila, že po dobu jejího života strpí bezplatné užívání svého (kupní smlouvu nabývaného) podílu na nemovitostech, což by v případě zrušení spoluvlastnictví a prodeje nemovitých věcí, nebyla schopna zajistit. Podotkla též, že na vyplacení podílu nemá dostatečné finanční prostředky. Ve svém stanovisku vyjádřila názor, že ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dochází v nevhodné době a trvání spoluvlastnictví by mělo být prodlouženo na dobu dalších dvou let (pro případ nařízení prodeje nemovitostí by původní žalované mělo být zřízeno věcné břemeno). Žalovaná následně výslovně doplnila, že toto vyjádření nebylo formulováno jako vzájemný návrh (tj. návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví), ale pouze jako procesní obrana směřující k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. U jednání žalovaná uvedla, že již netrvá na zamítnutí žaloby, nicméně o nemovitosti nemá zájem a způsob vypořádání ponechala na úvaze soudu.3. Mezi účastnicemi nebyl spor o to, že jsou rovnodílnými spoluvlastnicemi pozemků parcelní číslo St. , Anonymizováno, (jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, ) a parcelní číslo , Anonymizováno, nacházejícím se v katastrálním území , adresa, , tato skutečnost odpovídá i aktuálním údajům uvedeným na listu vlastnictví číslo , hodnota, . Mezi účastnicemi bylo též nesporné, že nemovitosti není možné reálně rozdělit.4. Původní žalobkyně (, právnická osoba, .) podíl na nemovitostech nabyla smlouvou ze dne 21. 6. 2023 od společnosti , právnická osoba, , vzápětí po koupi žalobkyně dopisem ze dne 13. 7. 2023 původní žalované (paní , jméno FO, ) oznámila, že nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvávat a vyzvala ji k jednání o způsobu vypořádání spoluvlastnictví (navrhla, že pomůže zajistit prodej nemovitostí) a též k zaplacení náhrady za nadužívání podílu. Následně původní žalobkyně (, právnická osoba, .) převedla svůj podíl kupní smlouvou ze dne 13. 6. 2024 na žalobkyni.5. Žalovaná podíl na nemovitostech nabyla kupní smlouvou ze dne 31. 1. 2025 od původní žalované paní , jméno FO, . Z kupní smlouvy nevyplývá, že by se žalovaná jakkoli zavázala strpět další užívání svého podílu původní žalovanou.6. V projednávané věci jde o menší rodinný dům (se zahradou) sestávající z jedné bytové jednotky s dispozicí 3+1 (tyto skutečnosti vyplývají z předloženého odborného vyjádření zpracovatele , právnická osoba, a z datového výstupu z aplikace RÚIAN).7. Občanský zákoník v § 1140 počítá s tím, že spoluvlastnictví je dobrovolné a o jeho zrušení může žádat každý ze spoluvlastníků: „(1) Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. (2) Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.“8. Žalovaná namítala, že návrh na zrušení spoluvlastnictví přichází v nevhodnou dobu s tím, že do budoucna by mohlo dojít ke změně ohledně příslibu původní žalované, případně by žalovaná mohla nabýt finanční prostředky k vyplacení podílu. Nevhodnost doby je objektivní kategorií a směřuje především k okolnostem, které mají vliv na cenu společné věci. Důvody uváděné žalovanou však na cenu společné věci nemají žádný vliv a nelze tedy hovořit o tom, že by žalobkyně o zrušení spoluvlastnictví žádala v nevhodnou dobu. Stejně tak se soud domnívá, že žalobkyně nežádá o zrušení spoluvlastnictví jen k újmě žalované. Žalovaná je obchodní společností, mezi její předmět podnikání patří i nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, při koupi nemovitostí si musela být vědoma toho, že jako podílová spoluvlastnice s velikostí podílu ½ bude její dispoziční oprávnění omezeno a nemusí ji být umožněno dostát tvrzenému příslibu. Není také důvod, aby takovýto příslib šel k tíži žalobkyně a bránil jí ve zrušení spoluvlastnictví. Skutečnost, že žalovaná dle svého tvrzení aktuálně nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k vyplacení podílu soud také nepovažuje za podstatnou, a to právě s ohledem na výše zmíněný předmět podnikání, žalovaná si při nákupu podílu na nemovitostech musela být vědoma rizik, která takovouto transakci provází a není důvod, aby byla žaloba na zrušení spoluvlastnictví zamítána s tím, že obchodník s nemovitostmi, který koupil podíl na nemovitostech aktuálně nemá peníze na vyplacení spoluvlastníka.9. Pravomoc ke zrušení podílového spoluvlastnictví zakládá soudu § 1143 občanského zákoníku: „Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.“10. Primárním způsobem zrušení je dle § 1144 občanského zákoníku rozdělení věci: „(1) Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.“11. Soud má stejně jako účastnice za to, že reálné rozdělení nemovitostí není dost dobře možné, neboť se jedná o menší rodinný dům sestávající z jedné bytové jednotky.12. Pro případ nemožnosti rozdělení věci je další postup upraven v § 1147 občanského zákoníku: „Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.“ O přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví neměla žádná z účastnic zájem, soudu proto nezbylo než nařídit jejich prodej ve veřejné dražbě.13. O právu na náhradu nákladů řízení rozhodl soud v souladu se zásadou úspěchu ve věci obsaženou v § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Soud si je vědom povahy řízení, které bývá řazeno do kategorie „iudicium duplex“ a je mu též známo stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. P.ÚS-st. 59/2, v němž Ústavní soud vyslovil následující závěr: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Soud se však domnívá, že v projednávané věci není důvod se od zásady úspěchu ve věci odchýlit, resp. slovy Ústavního soudu, jsou zde dány zvláštní důvody, které svědčí pro přiznání náhrady náklady řízení žalobkyni.14. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala (původní) žalovanou k jednání o zrušení podílového spoluvlastnictví, nabídla jí též pomoc při uskutečnění navrhovaného prodeje nemovitostí. Žalovaná však zůstala zcela nečinná, a to i po zahájení řízení. Následně do řízení jako procesní nástupnice původní žalované vstoupila společnost , právnická osoba, , která navrhla zamítnutí žaloby, u jednání z tohoto procesního stanoviska ustoupila, nicméně ke způsobu vypořádání se nijak nevyslovila (pouze výslovně uvedla, že o nemovitosti nemá zájem). S ohledem na popsaný postoj žalované má soud za to, že lze hovořit o plném procesním úspěchu žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem nemovitostí v dražbě. Žalobě bylo vyhověno, včetně navrženého způsobu vypořádání. Postoj žalované varioval mezi pasivitou, následnou aktivní obranou proti samotnému zrušení spoluvlastnictví a posléze de facto opět pasivitou. Za tohoto stavu věcí, se soud domnívá, že není důvod proč by žalobkyně, která objektivně neměla jinou možnost, jak zrušení spoluvlastnictví dosáhnout a která zvolila situaci odpovídající procesní návrh, na který však žalovaná nereflektovala, měla nést náklady řízení ze svého.15. Ve vztahu k citovanému stanovisku Ústavního soudu si soud dovoluje též zmínit, že v něm obsažené závěry byly některými odbornými autory podrobeny obsáhlé kritice (viz LAVICKÝ, Petr, DOBRO