14 C 101/2024-209 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobou podanou u soudu, domáhá se žalobkyně proti žalovanému zrušení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k věcem nemovitým, a to bytové jednotce č. , Anonymizováno, , která je vymezena podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , č. p. , Anonymizováno, , č. p. , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. st. , Anonymizováno, , podílu na společných částech o velikosti 6820/422118, vše zapsáno ve veřejném seznamu u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro k. ú. a obec , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále jen nemovitost). Žalobkyně navrhla nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví žalovaného s tím, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl stanovený soudem.2. Žalovaným se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví souhlasil, a to včetně způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že má za to, že je třeba provést vypořádání v širším smyslu, neboť žalovaný investoval ze svých výlučných prostředků částku celkem 906 867 Kč a tímto zhodnotil celou nemovitost.3. Účastníci se shodli na potřebě zrušit a vypořádat jejich podílové spoluvlastnictví s tím, že nemovitost bude přikázána do vlastnictví žalovaného, dále se při jednání soudu dne 20. března 2025 shodli i na tom, že nemovitost, která je předmětem vypořádání, a to byt, je nedělitelná. Spornou otázkou mezi účastníky zůstala výše vypořádacího podílu a dále otázka širšího vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví. Otázkou širšího vypořádání se soud nakonec nezabýval, přičemž podrobně se k ní vyjádří v závěru tohoto odůvodnění.4. Z informací o jednotce a výpisu z katastru nemovitostí LV číslo , hodnota, vyplývá, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to každý z jedné ideální poloviny.5. Znaleckým posudkem číslo položky , Anonymizováno, ), vypracovaným soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , ke dni 22. 1. 2025 byla uřčena obvyklá cena nemovitosti 3 650 000 Kč. Znalecký posudek, který předložil žalovaný obsahuje doložku dle § 127a o.s.ř.6. Soud ve věci nevyslechl znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť žalovaný, který navrhl provedení jeho výslechu jej následně svým podáním ze dne 18. 4. 2025 odvolal.7. Ze znaleckého posudku číslo , č. účtu, , vypracovaného dne 4. 6. 2024, znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, neučinil soud žádné skutkové zjištění, neboť tento znalecký posudek se týká stanovení obvyklé ceny jiné nemovitosti.8. Stejně tak neučinil soud žádná skutková zjištění pro posuzovanou věc z kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2024, uzavřené mezi , jméno FO, a manželi , Anonymizováno, , neboť tato kupní smlouva se týká taktéž jiné nemovitosti, jenž není předmětem sporu mezi účastníky.9. Pro úplnost soud dodává, že žalovaným dříve předložený znalecký posudek číslo , Anonymizováno, , vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, ke dni 5. 1. 2022, týkající se projednávané nemovitosti obsahoval určení obvyklé ceny ve výši 3 410 000 Kč.10. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. sbírky občanského zákoníku, dále jen o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.11. V projednávané věci se účastníci shodli na tom, že chtějí spoluvlastnictví k nemovitosti zrušit a vypořádat, přičemž se ve smyslu ust. § 1141 odst. 2 o.z. shodli i na tom, že nemovitost je nedělitelná a má být přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného. Vzhledem k tomu, že nemovitost není možné rozdělit, soud v souladu s ust. § 1147 o.z. přikázal nemovitost do výlučného vlastnictví žalovaného a na základě znaleckého posudku číslo položky , Anonymizováno, ), vypracovaného soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , ke dni 22. 1. 2025, uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vypořádací podíl ve výši jedné poloviny ceny určené znaleckým posudkem, a to částku ve výši 1 825 000 Kč.12. Ve světle shora uvedených skutečností a právních závěrů soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že by nárok žalobkyně byl v rozporu s dobrými mravy, jak uvedl ve svém závěrečném návrhu, neboť výše vypořádacího podílu byla v souladu se zákonem stanovena ve výši jedné poloviny ceny nemovitosti určené znaleckým posudkem.13. K otázce širšího vypořádání dle ust. § 1148 odst. 1 o.z., soud uvádí následující. Na základě podání žalovaného ze dne 15. 10. 2024, ve kterém uvedl, že je třeba provést vypořádání v širším smyslu, neboť žalovaný investoval ze svých výlučných prostředků částku celkem 906 867 Kč a tímto zhodnotil celou nemovitost, soud vyzval žalovaného usnesením ze dne 23. října 2024, č. j. 14 C 101/2024–123, k zaplacení soudního poplatku za širší vypořádání ve výši 40 686 Kč, byť v usnesení bylo nepřesně uvedeno, že se jedná o soudní poplatek za žalobu. Žalovaný soudní poplatek nezaplatil, přičemž dne 7. 11. 2024 podal námitky proti výzvě k zaplacení soudního poplatku, ve kterých výslovně uvedl, že nepodal žalobu, ani žádný vzájemný návrh. Dále v tomto svém podání uvedl, že u soudu v této věci neuplatnil žádné plnění, které by měla žalobkyně zaplatit žalovanému, pouze v rámci vypořádání spoluvlastnictví uplatnil své nároky na širší vypořádání, v jehož rámci uplatňuje započtení provedených investic ze svých výlučných prostředků a výslovně zdůrazňuje, že ze strany žalovaného se jedná o kompenzační námitku. Na základě obsahu tohoto podání soud zrušil své rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek za širší vypořádání spoluvlastnictví. Při jednání soudu dne 20. března 2025 soud velmi podrobně vysvětlil obsah a význam rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 CDO 2354/2016, na který sám žalovaný paradoxně poukazuje, a z kterého zcela jednoznačně vyplývá, že soud nemůže provést započtení nároku z tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví oproti nárokům z užšího vypořádání (tedy proti nároku na zaplacení náhrady za spoluvlastnický podíl, přikazovaný účastníkovi). Žalovaný přesto soudní poplatek za širší vypořádání nezaplatil a při jednání soudu dne 22. dubna 2025 po poučení dle ust. § 119a o. s. ř. uvedl, že soud by měl žalobkyni stanovit povinnost zaplatit žalovanému částku 406 851,50 Kč, jako polovinu provedených investic na žalovanou věc. Žalovaný opakovaně a tvrdošíjně, i přes poskytnuté poučení uváděl, že se jedná o kompenzační námitku, která nepodléhá poplatkové povinnosti, přičemž se výslovně a jednoznačně domáhal započtení investic proti nároku na přiměřenou náhradu žalobkyně, proto nebylo možné projednat žalovaným uplatněný nárok jako případ tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdyby se žalovaný domáhal zaplacení konkrétní peněžité částky (srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 3366/2011 ze dne 30. 11. 2011).14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s nálezem Ústavního soudu číslo IV. US 404/2022 ze dne 5. dubna 2022 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť se jedná o tzv. řízení typu judicium duplex, přičemž nebyly splněny podmínky, které by zakládaly důvod se od citovaného nálezu odchýlit, a to ani z titulu žalobkyní požadované separace nákladů řízení, kterou soud neshledal důvodnou.