14 C 8/2025-23 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala kromě poskytnuté jistiny zaplatit žalobkyni rovněž sjednaný úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Uvedená smlouva byla uzavřena elektronicky za pomoci prostředků komunikace na dálku. Žalovaná si nejdříve na webových stránkách žalobkyně www., Anonymizováno, .cz zvolila parametry požadovaného úvěru, následně na těchto stránkách vyplnila registrační formulář, kam zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a odsouhlasila znění smlouvy. Za účelem ověření své totožnosti přitom žalovaná žalobkyni poskytla kopii dokladu totožnosti. Po úspěšně dokončené registraci pak žalovaná uzavřela smlouvu tím, že do žádosti o úvěr zadala verifikační SMS kód, který jí žalobkyně zaslala na jí uvedené telefonní číslo. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla výpisy z bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala ve veřejných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). Žalovaná svému závazku řádně nedostála a dostala se do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyně proto zesplatnila celý úvěr ke dni 21. 1. 2024. Žalovaná nezaplatila ničeho. V žalobě proto žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 4 000 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč, a to od 22. 1. 2024, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do zaplacení. Žalobkyně souhlasila s úhradou dluhu v přiměřených splátkách.2. Žalovaná dluh vůči žalobkyni nerozporovala. Uvedla však, že její majetkové poměry jí nedovolují uhradit celý dluh ihned a požádala o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách. Uvedla, že manželovi byla stržena částka 27 000 Kč na dluh jinému věřiteli a žalovaná momentálně nemá ani na chleba.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 18. 9. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena elektronicky za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná potvrdila svůj souhlas se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, v žádosti o úvěr (v souladu s článkem 10.9 smlouvy). Ověření totožnosti žalované před uzavřením smlouvy dosvědčuje doložená kopie občanského průkazu, rodného listu a průkazu zdravotního pojištění žalované. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč a s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet tak, že úrok měla hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu měla žalovaná splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Datum splatnosti úroku bylo ujednáno vždy nejpozději k 18. dni v měsíci. V případě prodlení žalované s plněním, byla ve smlouvě stanovena povinnost žalované zaplatit žalobkyni také účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V případě prodlení žalované s plněním povinností vůči žalobkyni, byla žalobkyně oprávněna ukončit žalované oprávnění čerpat úvěr. Žalobkyně a žalovaná se ve smlouvě dále dohodly, že v případě prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení). V případě zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.5. Z výpisů z běžného účtu žalované za období 6/2022 – 9/2022 soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť tyto výpisy předchází datu uzavření smlouvy o úvěru více jak o rok. Z výpisu z běžného účtu žalované za období 8/2023 soud zjistil, že žalované dne 10. 8. 2023 došla na účet částka 6 943 Kč od úřadu práce a dále téhož dne mzda ve výši 15 385 Kč. Dále je z tohoto výpisu patrné, že žalovaná v měsíci srpen 2023 čerpala několik jiných úvěrů či půjček (Emma´s credit, COOL CREDIT, Movinero).6. Dle doloženého výpisu z účtu žalobkyně čerpala žalovaná dne 18. 9. 2023 částku 10 000 Kč.7. Dopisem z 18. 1. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že dne 18. 1. 2024 došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celkové dlužné částky.8. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána i předžalobní upomínkou ze dne 13. 9. 2024, v níž jí byla poskytnuta lhůta k úhradě v délce tří dnů; upomínka byla odeslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.9. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/