20 C 147/2025-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 13 330 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou dne 22. 9. 2023 s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 13 330 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit, když splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaná však předmětnou částku nevrátila, a to ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně, když upomínkou ze dne 8. 1. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 13 330 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 1. 2024 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2023 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalované, tak ze strany předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, , a to prostřednictvím kódu. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 13 330 Kč na dobu neurčitou, při roční úrokové sazbě 457,50 %, když žalovaná byla povinna platit minimálně 10% načerpané částky, nejméně však 500 Kč. Součástí smlouvy byla Příloha , Anonymizováno, a Příloha , Anonymizováno, . Před poskytnutím úvěru bylo vyplněno čestné prohlášení, dle kterého žalovaná byla svobodná, zaměstnaná, měla dvě děti, výdaje na domácnost činily 4 000 Kč, měla bydlet s přáteli a její příjem činil 31 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě, soud zjistil, že žalované byla na její účet dne 22. 9. 2023 odeslána částka ve výši 13 330 Kč.4. Dopisem ze dne 8. 1. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru.5. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2025, která byla odeslána téhož dne, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 3 dnů.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 a ze dne 26. 3. 2025 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 společně se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 13 330 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze čestné prohlášení a vysvětlení k posouzení smlouvy, bez toho, že by současně soudu byly předloženy jakékoliv konkrétní listiny, ze kterých by bylo možno zjistit konkrétní informace o příjmech a výdajích žalované.13. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 13 330 Kč. Soud současně žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po lhůtě, kterou žalobkyně žalované poskytla v předžalobní upomínce ze dne 2. 6. 2025, tj. od 10. 6. 2025, když upomínka byla žalované dle fikce doručena dne 5. 6. 2025. Ve zbývající části (úroky z prodlení od 9. 1. 2024 do 9. 6. 2025) soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.14. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla pasivní a soudu nesdělila informace, které by jí bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 914,20 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84 % - výrok I včetně kapitalizovaného úroku z prodlení a úspěchu žalované v rozsahu 16 % - výrok II – kapitalizované úroky z prodlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 330 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 p