20 C 22/2025-45 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 14 800 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen , Anonymizováno, ). Žalobkyně uvedla, že společnost , Anonymizováno, s žalovaným uzavřela dne 24. 9. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla společnost , Anonymizováno, žalovanému částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s částkou 14 108 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 8 671 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a poplatek za , Anonymizováno, ve výši 3 937 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 16 308 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 14 800 Kč (9 840,63 Kč dlužná jistina a 4 959,37 Kč dlužný poplatek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 484,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 859,98 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 840,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 18,44 % ročně z částky 9 840,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od 27. 9. 2023, když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v , Anonymizováno, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 9. 2021 soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovaným, tak společností , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 14 108 Kč, a to v hotovosti v 52týdenních splátkách po 599 Kč. Celkové RPSN činilo 172,62%. Ze , Anonymizováno, , kterou žalovaný vyplnil téhož dne, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že požadoval měsíční splatnost úvěru, žije v nájmu, je rozvedený, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, nemá dítě, nemá auto, pobírá invalidní důchod ve výši 19 246 Kč, když toto měl doložit výměrou důchodů, jeho odhadované výdaje činí 3 000 Kč a jeho dosavadní splátky , Anonymizováno, činí 4 048 Kč. Současně soud zjistil, že nemá účet.4. Z tabulky zaplacených částek soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 16 308 Kč.5. Žalovaný byl vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024, která byla odeslána 2. 4. 2024.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023 a ve kterém byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že tvrzená předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 17 000 Kč, kterou měl vrátit společně s částkou 14 108 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách po 599 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.11. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila , Anonymizováno, , která byla podepsána žalovaným. V této , Anonymizováno, žalovaný uvedl, že nemá dítě, má invalidní důchod ve výši 19 246 Kč, učňovské vzdělání a žije v nájmu. Současně uvedl, že jeho výdaje činí 3 000 Kč a má splátky u , Anonymizováno, ve výši 4 048 Kč a současně nemá účet. Dále soud vzal za prokázané, že ze strany , Anonymizováno, nebyly informace nijak ověřovány. Výdaje uvedené žalovaným byly nižší než životní minimum v té době, výše nájmu nebyla nijak uvedena a nebyla prokazována, k výdajům nebylo nic doloženo. Nadto je zřejmé, že sama předchůdkyně žalobkyně považovala žalovaného za rizikového, když mu neposkytla úvěr s měsíční splatností, jak požadoval žalovaný a zařadila ho do segmentu D. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně