20 C 51/2025-63 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 364 259,10 Kč s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv o úvěru, které předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou, a to Smlouva o úvěru ze dne 28. 12. 2022 vedeno na úvěrovému účtu č. , č. účtu, a Smlouva o úvěru ze dne 6. 9. 2022 vedeno na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy ze dne 28. 12. 2022 poskytla žalované úvěr ve výši 95 925 Kč, žalovaná však splátky, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, a proto banka úvěr po několika marných předchozích upozorněních ke dni 4. 5. 2024 zesplatnila. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 4. 5. 2024. Dále žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy ze dne 6. 9. 2024 poskytla žalované částku 249 609 Kč, když však žalobkyně ani splátky, úroky a poplatku tohoto úvěru nehradila včas a řádně, žalobkyně předmětný úvěr rovněž ke dni 4. 5. 2024 zesplatnila, když o tomto informovala žalovanou dopisem ze stejného dne. Žalobkyně následně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou, která ji byla odeslána dne 30. 9. 2024, avšak ani na tuto výzvu žalovaná předmětný dluh neuhradila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 364 259,10 Kč soudní cestou.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2022 soud zjistil, že mezi žalovanou a , právnická osoba, měla být podepsána smlouva elektronickým podpisem, na základě které se , právnická osoba, zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 249 609 Kč, když žalovaná měla předmětný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 840 Kč. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2022 soud zjistil, že mezi žalovanou a , právnická osoba, měla být podepsána smlouva elektronickým podpisem, na základě které se , právnická osoba, zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 95 925 Kč, když žalovaná měla předmětný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 807 Kč. Součástí smlouvy byl , Anonymizováno, .4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ke dni 6. 9. 2022 soud zjistil, že , právnická osoba, před poskytnutím úvěru zjistila, že žalovaná má 3 existující kontrakty v celkovém měsíčním zatížení ve výši 4 431 Kč, když nové zatížení činilo plus 3 319 Kč, tedy 5 650 Kč, s tím, že vycházeli z příjmu, který uvedla žalovaná ve výši 24 000 Kč. Dále vycházela z informací, že má žalovaná výdaje ve výši 1 000 Kč a 10 000 Kč představuje nájem. Předchůdkyně žalobkyně vyšla ze svého systému zpracování dat, které využívají získané informace od klienta a statistické údaje a vycházela z výdajů žalované ve výši 15 620 Kč.5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ke dni 28. 12. 2022 soud zjistil, že , právnická osoba, před poskytnutím úvěru zjistila, že žalovaná má 4 existující kontrakty v celkovém měsíčním zatížení ve výši 7 508 Kč, když nové zatížení činilo plus 1 807 Kč, tedy 9 675 Kč, s tím, že vycházeli z příjmu, který uvedla žalovaná ve výši 24 000 Kč. Dále vycházela z informací, že má žalovaná výdaje ve výši 1 000 Kč a 4 000 Kč představuje nájem. Předchůdkyně žalobkyně vyšla ze svého systému zpracování dat, které využívají získané informace od klienta a statistické údaje a vycházela z výdajů žalované ve výši 9 620 Kč.6. Z výpisu z účtu od prosince 2021 do listopadu 2022 soud zjistil příjem a výdej žalované, s tím, že za sledované období informace z tohoto zjištěné neodpovídali informacím v posouzení úvěruschopnosti. Příjmy žalované byly navyšovány úvěry a kontokorenty a výdajové stránka byla od července 2022 do listopadu 2022, tedy v rozhodném období pro posouzení úvěruschopnosti při poskytnutí úvěru vždy nad 36 000 Kč, tedy mnohem vyšší, než byl tvrzený a prokázaný příjem žalované (výdaje v červnu – 36 000 Kč, v červenci přes 140 tis. Kč, v září přes 58 000 Kč, v říjnu přes 50 000 Kč a v listopadu před 90 000 Kč.7. Z podkladu pro soudní jednání soud zjistil, že na úvěr ze dne 6. 9. 2022 žalovaná uhradila částku 55 4365,52 Kč a na úvěr ze dne 28. 12. 2022 uhradila 23 388 Kč.8. Žalované byly dne 2. 4. 2024 k oběma smlouvám zaslány Poslední výzvy k úhradě částky a následně dne 4. 5. 2024 Výzvy k úhradě celého dluhu. Nakonec byla žalované zaslána Výzva k plnění ze dne 28. 9. 2024, která ji byla odeslána dne 30. 9. 2024.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně Oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně byla žalovaná vyzvána k uhrazení předmětné částky, když tyto listiny byly žalované odeslány , datum, .10. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly podepsány dvě smlouvy o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterých byla žalované poskytnuta částka ve výši 249 609 Kč a částka 95 925 Kč.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení