20 C 61/2025-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 141 445,69 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřela. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela Smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, “ dne 17. 10. 2019, na základě které poskytla žalovanému částku 253 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 4,9 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný uhradil 182 954,53 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 141 445,69 Kč představující dlužnou jistinu, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20 930,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 821,85 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 141 445,69 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úrok 4,9 % ročně z částky 141 445,69 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla vyhodnocena z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Žalobkyně posoudila dále úvěruschopnost na základě tvrzených příjmů, výdajů, závazků žalovaného, přičemž příjmy a závazky ověřila. Výdaje na bydlení byly stanoveny podle interního ekonomického modelu ve výši 8 500 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, “ ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovaným (v mobilní aplikaci prostřednictvím , Anonymizováno, ), tak žalobkyní. Na základě této smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 253 000 Kč v den uzavření smlouvy a sjednána zápůjční úroková sazba poskytnutého úvěru ke dni uzavření smlouvy ve výši 4,9 % ročně. Žalovaný se tak ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 367 102,84 Kč (v případě sjednání pojištění), a to v 96 měsíčních splátkách po 3 190,93 Kč. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru soud zjistil, že v žádosti žalovaný uvedl příjem 22 000 Kč, výdaje na bydlení 8 500 Kč, a to, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Z přehledu příjmů soud zjistil, že příjem žalovaného činil 20 608,67 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky vč. podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů v , Anonymizováno, . Výdaje ve výši 8 500 Kč doloženy nebyly. Z výsledku zkoumání úvěruschopnosti – , Anonymizováno, zjistil soud splátky vůči jiným společnostem ve výši 7 520,57 Kč.4. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 18. 12. 2023 (doručeno 21. 12. 2023 s tím, že pokud žalovaný požadovanou částku neuhradí do 7 dnů, odstupuje od smlouvy v smyslu odst. 7.1.1. písm. a) Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů v , Anonymizováno, .5. Z historie úvěru , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 182 954,53 Kč.6. Žalovaný byla vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 24. 10. 2024, která byla odeslána téhož dne.7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 253 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3 190,93 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021.11. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, výsledek zkoumání úvěruschopnosti – , Anonymizováno, a přehled příjmů za květen až říjen 2023. V žádosti žalovaný uvedl, že má příjem 22 000 Kč, výdaje na bydlení 8 500 Kč. Žalobkyně ověřila příjem přehledem příjmů a vycházela tak z doloženého příjmu 20 608,67 Kč. Výdaje byly stanoveny podle interního ekonomického modelu ve výši 8 500 Kč. Z vlastních systémů a dotazem do CCB/CBCB žalobkyně zjistila splátky vůči jiným společnostem ve výši 7 520,57 Kč. Předně soud konstatuje, že žádným způsobem nebylo doloženo, jaké jsou jeho skutečné výdaje, nebyla tedy nijak zkoumána jeho výdajová stránka. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování