22 C 172/2025-112 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 12 840,50 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 23. 12. 2016 rámcovou smlouvu a dne 18. 12. 2018 smlouvu o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, a to formou přečerpání zůstatku na bankovním účtu až do sjednaného limitu 10 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Žalovaný se zavázal platit úroky z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně a poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu. Poskytnutý úvěr byl žalovaný povinen splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání, po řádném splacení byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně. Žalovaný však podmínky smlouvy porušil, když sjednaný limit kontokorentu překročil a vznikl mu na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byl povinen neprodleně uhradit. Nepovolený debetní zůstatek však žalovaný neuhradil, proto žalobkyně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou částku převedla na evidenční účet pohledávek. Od doby, kdy se žalovaný naposledy dostal se svým účtem do kladného zůstatku, což bylo dne 29. 11. 2023, vyčerpal žalovaný celkem částku 21 532,96 Kč; za tuto dobu žalovaný uhradil celkem 11 994 Kč. V žalobě tak žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení záporného zůstatku ve výši 12 840,50 Kč (jistina), úroku ve výši 1 091,45 Kč (ve výši 14,75 % ročně za období od 23. 5. 2024 do 16. 12. 2024), zákonného úroku z prodlení ve výši 1 286,60 Kč (za období od 2. 5. 2024 do 16. 12. 2024), úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 840,50 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 840,50 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení.K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně kontrolovala interní a externí databáze (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Žalobkyně pak porovnávala příjem žalovaného a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož vyplývá, že nelze považovat smlouvu za neplatnou pouze proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; pokud byl úvěr dlouhodobě řádně splácen, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že konkrétně vycházela z příjmu uvedeného žalovaným v jeho předchozí úvěrové žádosti ve výši 20 000 Kč, kdy tento příjem žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje nulové, stejně jako dosavadní splátky žádné neuvedl. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného částkou 6 200 Kč, a to na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 12. 2016 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách. Na základě této smlouvy se žalovaný stal klientem žalobkyně a získal tak možnost využívat její finanční služby. Podpisem této rámcové smlouvy žalovaný současně s žalobkyní uzavřel smlouvu o účtu číslo , č. účtu, , na jejímž základě žalobkyně od 23. 12. 2016 vedla žalovanému účet číslo , č. účtu, . Dne 18. 12. 2018 potom došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru. V této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč formou povoleného přečerpání účtu do záporného zůstatku. Strany smlouvy se současně dohodli na úrokové sazbě ve výši 18,9 % ročně a na způsobu splácení, kdy žalovaný se zavázal úvěr splatit do jednoho roku ode dne, kdy jej začne čerpat. Žalovaný se současně zavázal platit další ceny v souvislosti s úvěrem dle ceníku (za vedení účtu, případné náklady za zasílání výpisů z účtu poštou, ceny spojené s jednotlivými způsoby čerpání, ceny za případné další doplňkové služby). Žalovaný byl povinen celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy jej začne čerpat. Po řádném splacení úvěru, byl žalovaný oprávněn jej opětovně čerpat, a to i opakovaně. Pro případ porušení podmínek této smlouvy byla žalobkyně oprávněna právo čerpat úvěr pozastavit a prohlásit veškeré dluhy ze smlouvy za okamžitě splatné. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Ceník , právnická osoba, . Z ceníku poplatků pro soukromou klientelu byla zjištěna cena za vedení účtu, výše účtovaných poplatků za související služby, výše poplatků za výběr hotovosti z účtu a za další služby.Z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ plyne, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z částky příjmu 20 000 Kč měsíčně, který uvedl žalovaný ve své předchozí úvěrové žádosti. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny dle interního ekonomického modelu žalobkyně na 6 200 Kč měsíčně, model využívá statistická data, aktuální údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Bylo zjištěno, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr splácel žalobkyni jiný úvěr ze dne 14. 9. 2018 s měsíční splátkou 5 528 Kč a dále splácel úvěr ze stavebního spoření ze dne 1. 12. 2010 s měsíční splátkou 560 Kč. Celkem tak měsíční splátky žalovaného tvořily částku 6 088 Kč. Orientační částka nového úvěru činila 833 Kč; nové splátkové zatížení žalovaného pak činilo 6 921 Kč měsíčně. Dle výpočtu žalobkyně byl příjem žalovaného dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, když po odečtení nového splátkového zatížení žalovanému k pokrytí životních nákladů zbývalo 13 079 Kč.Žalobkyně předložila výpisy z osobního účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2018, z nichž bylo zjištěno, že žalovanému v každém měsíci uvedeného období přicházela na účet mzda od společnosti , právnická osoba, . ve výši cca 22 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný čerpal kontokorent, přičemž jeho limit postupně navyšoval (k 5. 10. 2017 nová výše 14 000 Kč, k 7. 10. 2017 nová výše 15 000 Kč, k 19. 10. 2017 nová výše 20 000 Kč, k 23. 10. 2017 nová výše 23 000 Kč, k 30. 10. 2017 nová výše 26 000 Kč), 14. 9. 2018 byl kontokorent zrušen, 18. 12. 2018 byl nově založen s limitem 10 000 Kč. Dále soud zjistil, že nemálo peněžních prostředků žalovaný poukázal na účet společnosti tipsport.cz a nemálo pak zaplatil žalovaný kartou v podniku , adresa, a PIVNICE , adresa, . Žalovaný pravidelně každý měsíc splácel úvěr v částce 5 528 Kč a měl trvalé příkazy na částky ve výši 3 800 Kč měsíčně, 4 200 Kč měsíčně a 1 016 Kč měsíčně.Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance z 11. 5. 2000 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 1. 8. 1993 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem za 1. čtvrtletí roku 2000 ve výši 10 166 Kč.Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 1. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný kontokorent čerpal, dne 29. 11. 2023 jej zcela splatil (částkou ve výši 4 607 Kč) a téhož dne jej opět řádně čerpal (částkou ve výši 14 607 Kč), dne 30. 11. 2023 potom sjednaný limit kontokorentu překročil, poté kontokorent opakovaně přečerpával a kontokorent již nesplatil. Dne 27. 12. 2023 splatil toliko částku 7 387 Kč, téhož dne přitom čerpal 5 869,24 Kč a 1 056,72 Kč. Dne 1. 5. 2024 pak došlo ke zrušení kontokorentního úvěru, přičemž konečný zůstatek na účtu činil k tomuto datu -12 840,50 Kč. K tomuto datu byl dluh žalovaného ve výši 12 840,50 Kč převeden na evidenční účet.Z výpisu poplatků za období od 31. 10. 2018 do 31. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný v roce 2018 zaplatil cekem na poplatcích za služby spojené se svým účtem č. , č. účtu, a na úrocích 27,62 Kč. Z podrobného výpisu poplatků zaplacených za účet a z podrobných údajů o úrocích zaplacených v souvislosti s účtem je pak patrné, že částka 27,62 Kč byla zaplacena za úrocích z kontokorentu.Z výpisu poplatků za rok 2023 soud zjistil, že žalovaný v roce 2023 zaplatil cekem na poplatcích za služby spojené se svým účtem č. , č. účtu, (, Anonymizováno, účet) částku 1 500 Kč a na úrocích zaplatil 1 385,86 Kč. Z podrobného výpisu poplatků zaplacených za účet a z podrobných údajů o úrocích zaplacených v souvislosti s účtem je pak patrné, že 900 Kč žalovaný zaplatil za vedení , Anonymizováno, účtu, 400 Kč za výběry hotovosti na pobočce, 200 Kč za zaslání mimořádného výpisu (duplikátu); částka 1 385,86 Kč pak byla zaplacena za úrocích z kontokorentu.Dopisem ze dne 11. 3. 2024