22 C 215/2025-44 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti uvedené ve výrocích tohoto rozhodnutí, a to pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, evidovaném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, (dále též jen „pozemek“). Z podané žaloby vyplynulo, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky pozemku, každý o velikosti id. ½ celku; žalobci přitom bylo svěřeno hospodaření se spoluvlastnickým podílem k pozemku na základě zápisu o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu, a to za účelem realizace investiční akce „, adresa, – , adresa, “ jakožto stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury (dále též jen „stavba“). Za účelem realizace této stavby bude žalobce nucen využít část pozemku, a proto si do budoucna nepřeje ve spoluvlastnictví setrvat a má zájem na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání rozdělením pozemku mezi spoluvlastníky podle geometrického plánu č. , hodnota, ze dne 19. 9. 2025, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, . Z tohoto důvodu se na žalovaného (opakovaně) obrátil s návrhem na uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, avšak žalovaný na tyto návrhy nijak nereagoval. Za situace, kdy se žalobci nepodařilo dosáhnout vypořádání spoluvlastnictví k pozemku dohodou, mu tedy nezbylo než podat tuto žalobu. Není mu známo, že by zde existovaly skutečnosti, které by zrušení spoluvlastnictví bránily.2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci, tedy , Anonymizováno, a , Jméno žalovaného, , jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, o výměře 2345 m2 a druhu „orná půda“, a to každý ve vztahu k id. ½ celku. , právnická osoba, přísluší hospodařit s pozemkem , Anonymizováno, . Tato zjištění vyplývají z výpisu z katastru nemovitostí pro výše uvedený list vlastnictví a ze „Zápisu o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu č. , Anonymizováno, “ datovaného k 18. 12. 2024.4. Dále bylo zjištěno, že Městský úřad , adresa, , odbor , Anonymizováno, , vydal dne 26. 2. 2025 rozhodnutí – společné povolení pod č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 1. 4. 2025 a kterým byl schválen stavební záměr stavby s názvem „, adresa, – , adresa, , část komunikace“, s tím, že se jedná o stavbu veřejné dopravní a technické infrastruktury; stavba má přitom být umístěna mj. na pozemku ve spoluvlastnictví účastníků. Přílohou tohoto rozhodnutí byla mj. i koordinační situace stavby.5. Dopisem ze dne 14. 7. 2025 nazvaným jako „Návrh majetkoprávního vypořádání spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, “ navrhl žalobce žalovanému rozdělení pozemku tak, aby každý spoluvlastník získal polovinu původního pozemku o velikosti 1172,5 m2, podle přiloženého návrhu rozdělení tak, aby byl každému ze spoluvlastníků zachován přístup na veřejnou komunikaci prostřednictvím přístupové cesty. Zásilka s tímto návrhem se však dne 31. 7. 2025 žalobci vrátila jako nevyzvednutá.6. Podle geometrické ho plánu č. , hodnota, ze dne 19. 9. 2025, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , schváleného Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, (dále jen „geometrický plán“), by každý spoluvlastník získal polovinu pozemku v souladu s velikostmi podílů spoluvlastníků, tj. každému by nově náležel pozemek o rozloze 1173 m2 (v důsledku zaokrouhlení). Žalobci by přitom náležel pozemek č. , Anonymizováno, dle označení v geometrickém plánu a žalovanému by připadl pozemek č. , Anonymizováno, dle geometrického plánu. Podle geometrického plánu je zajištěno napojení obou nových pozemků na veřejnou komunikaci na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jejímž vlastníkem je , adresa, .7. V souzené věci je již ze samotného zahájení řízení o vypořádání spoluvlastnictví zřejmé, že žalobce nechce ve spoluvlastnictví setrvat, ale současně není schopen dosáhnout dohody s žalovaným, jakým způsobem spoluvlastnictví vypořádají. Nastala tak situace předvídaná § 1143 občanského zákoníku, podle kterého „[n]edohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.“.8. Občanský zákoník obsahuje algoritmus tohoto vypořádání, kdy na prvním místě předpokládá, že se nemovitosti mezi spoluvlastníky rozdělí (viz § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „[j]e-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.“). Přestože se jedná o pozemek druhu orná půda, který je dle § 3 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (katastrální zákon), zemědělským pozemkem, neuplatní se na jeho rozdělení § 1142 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého: „Zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.“. Pozemek je totiž rozdělován právě za účelem realizace stavby, která je nadto stavbou veřejné infrastruktury, proto se § 1142 odst. 2 věta první občanského zákoníku v tomto případě nepoužije. I přesto je zřetelné, že žalobce v navrhovaném rozdělení zohlednil i možnost stálého přístupu žalovaného k pozemku z veřejné cesty.9. Soud tedy podané žalobě vyhověl a spoluvlastnictví účastníků k pozemku zrušil (výrok I. tohoto rozsudku) a současně stanovil výroky II. a III. rozsudku, že žalobci se přikazuje část pozemku oddělená na základě geometrického plánu jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a žalovanému se přikazuje část pozemku oddělená na základě geometrického plánu jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, v tomtéž k. ú.10. Při rozhodování o nákladech řízení je třeba konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný v tom ohledu, že bylo plně vyhověno jak samotnému návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví, tak jím zvolenému způsobu vypořádání. Ústavní soud České republiky nicméně v nálezu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, dospěl k závěru, že „v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.“ Vzhledem k výše uvedenému proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.