27 C 122/2025-113 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 380,81 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o , Anonymizováno, půjčce č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 2. 8. 2017 její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel uvedeného dne finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, který se zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 9. 2019. Žalovaný bance uhradil postupně v období od 6. 9. 2017 do 1. 2. 2019 částku ve výši 28 736,05 Kč a v rámci insolvenčního řízení žalovaného pak 2 489,19 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 35 547,81 Kč, z poplatků ve výši 1 833 Kč, smluvního úroku ve výši 3 064,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 891,95 Kč, kapitalizovaných vždy za dobu od 26. 9. 2019 do 17. 10. 2019. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 14,9 % ročně a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně, a to vždy z částky 35 547,81 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žádost byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Nebyla zjištěno žádná překážka bránící v poskytnutí úvěru.2. Soud ověřil, že usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, právnická osoba, bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení, čímž došlo podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona k přerušení řízení. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku z titulu zažalované smlouvy do insolvenčního řízení. Usnesením krajského soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení žalovaného zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v řízení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 2. 8. 2017 uzavřena Smlouva o , Anonymizováno, půjčce č. , hodnota, , v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 48 měsíčními splátkami po 1 509 Kč. Splátky v sobě zahrnovaly úrok ve výši 14,9 % ročně a pojištění pro případ ztráty schopnosti splácení ve výši 119 Kč. Žalovanému byly před poskytnutím smlouvy poskytnuty Základní informace o úvěru.5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu soud zjistil, že žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč dne 2. 8. 2017. Žalovaný celkově uhradil na poskytnutý úvěr původní věřitelce částku 28 736,05 Kč, a to postupnými platbami ve výši 6. 9. 2017 do 1. 2. 2019.6. Dopisem ze dne 25. 9. 2019, odeslaným téhož dne, právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o okamžité splatnosti vyčerpané jistiny včetně úroků z důvodu porušování smluvních závazků a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 41 337,55 Kč.7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 4. 11. 2019 byly pohledávka za žalovaným postoupena nejprve na společnost , Anonymizováno, , o čemž byl žalovaný informován dopisem banky ze dne 15. 11. 2019, odeslaným téhož dne, a následně smlouvu ze dne 7. 11. 2019 na stávající žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 7. 1. 2020, odeslaným téhož dne, v němž byl rovněž vyzván k neprodlené úhradě částky 35 547,81 Kč.8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě dluhu v částce 50 281,96 Kč předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2020, odeslanou téhož dne.9. Žalobkyně předložila prohlášení původní věřitelky k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ke dni 2. 8. 2017, přitom vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 500 Kč. Do regionálních nákladů započetla částku 6 794 Kč. Celková suma měsíčních splátek klienta z online , Anonymizováno, zprávy činila 6 102 Kč, z toho 3 917 Kč připadalo na externí měsíční splátky, žalovaný neměl hradit žádné jiné splátky vůči poskytovatelce úvěru. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je zaměstnán s příjmem 15 550 Kč měsíčně a deklaroval splátky ve výši 5 000 Kč.10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 8. 2017 na základě smlouvy o , Anonymizováno, půjčce č. , hodnota, finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele