27 C 145/2025-16 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 744 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal splatit do , datum, . Žalovaný však nesplnil své povinnosti ze smlouvy a nevrátil poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitl se v prodlení. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 6 300,16 Kč, úrok ve výši 443,84 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 21 744 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný neuhradil na pohledávku žalobkyně ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně posouzena jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 8 500 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně na adrese , Anonymizováno, zadáním svých osobních údajů, včetně telefonního čísla, následně mu byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, jejíž znění žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem zaslaným prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo , tel. číslo, v žádosti. Žalovaný se touto smlouvou zavázal uhradit při překročení doby splatnosti jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok 443,84 Kč a poplatek za sjednání úvěru 6 300,16 Kč.4. Dle potvrzení o platbě vystavené bankou dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému dne , datum, částku 15 000 Kč.5. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (k tomu byl rovněž předložen seznam postoupených pohledávek). Dopisy ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů; oznámení o postoupení i upomínka mu byly odeslány dne , datum, .6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. č. , IBAN, , na základě které byla poskytnuta žalovanému na jím určený bankovní účet částka 15 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání zažalovaného dluhu.12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.13. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě lustrace žalovaného v externích registrech, k čemuž ovšem nepředložila žádné doklady, jimiž by proces posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokázala. Není pak dále vůbec zřejmé, z jaké výše příjmů a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, zda je vůbec zjišťovala, posuzovala, ani zda si tyto nějak ověřovala. Jelikož tedy nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru byla řádně splněna povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, pročež žalobkyni vzniklo právo pouze na zaplacení jistiny se zákonným úrokem z prodlení z neuhrazené jistiny.14. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka 15 000 Kč, ze které žalovaný po jejím poskytnutí nevrátil dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nevyvrátil, ničeho. Žalovaný žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, proto nadále dluží celou poskytnutou jistinu 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni naopak nepřiznal právo na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč.15. Částečně důvodným je dále požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, jejíž odeslání dne , datum, žalobkyně prokázala podacím lístkem. V této výzvě byla žalovanému pro úhradu určena lhůta 3 dnů. Zákonná domněnka zakotv