27 C 207/2025-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 914 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2024, kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostně finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázal vrátit do 24. 12. 2024. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Poté byla pohledávka postoupena na stávající žalobkyni, která se po žalovaném domáhá úhrady nevrácené jistiny 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 914 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 914 Kč od 25. 12. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla vyhodnocena na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích a lustrací v dlužnických registrech SOLUS, CNCB, CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný rovněž prohlásil, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 21. 10. 2024 podepsána smlouva o úvěru č. , hodnota, pomocí prostředků dálkové komunikace, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně částku 5 000 Kč, kterou se zavázal uhradit společně s úroky ve výši 1 150 Kč do 20. 11. 2024. Dodatkem č. , hodnota, k úvěrové smlouvě ze dne 22. 10. 2024 byla celková jistina úvěru navýšena na 27 200 Kč, žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 6 167 Kč, celkem tedy 33 367 Kč. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 27. 10. 2024 byla sjednána celková částka jistina úvěru na 28 200 Kč, úrok ve výši 6 428 Kč; celkem tedy se žalovaný zavázal uhradit 35 428 Kč. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 27. 10. 2024 byla sjednána celková částka jistina úvěru na 29 200 Kč, úrok ve výši 6 689 Kč; celkem tedy se žalovaný zavázal uhradit 35 889 Kč. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 27. 10. 2024 byla sjednána celková částka jistina úvěru na 30 000 Kč, úrok ve výši 6 914 Kč; celkem tedy se žalovaný zavázal uhradit 36 914 Kč. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky původní věřitelky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. K potvrzení své identity žalovaný zaslal dne 28. 7. 2024 původní věřitelce částku 0,01 Kč.4. Dle výpisu z běžného účtu byla žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuta dne 21. 10. 2024 částka 5 000 Kč, dne 22. 10. 2024 částka 22 200 Kč a dne 27. 10. 2024 částky 1 000 Kč, 1 000 Kč a 800 Kč.5. Původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 24. 12. 2024.6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, včetně Dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek z téhož dne a seznamu postoupených pohledávek. Dopisy ze dne 20. 5. 2025 bylo žalovanému oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů; upomínka mu byla odeslána téhož dne.7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný podepsali dne 21. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a následně čtyři dodatky k této smlouvě dne 22. 10. 2024 a 27. 10. 2024, na základě kterých byla poskytnuta žalovanému na jím určený bankovní účet postupně částka v celkové výši 30 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání zažalovaného dluhu.13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.14. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění stručně obecně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje ani podklady týkající se majetkových poměrů přímo žalovaného a ani případně výsledky lustrace žalovaného v poukazovaných registrech. Ostatně sama uvedla, že nedisponuje žádnými doklady o majetkové situaci žalovaného. Pokud ovšem má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Této povinnosti se poskytovatel úvěru nemůže zprostit spoléháním se na žalobkyní poukazované čestné p