27 C 217/2025-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 044,39 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 2. 7. 2018, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně a poplatky za související služby dle ceníku žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 500 Kč. Žalovaný v období od 2. 7. 2018 do 25. 4. 2024 postupně načerpal 59 016,70 Kč. Úvěr však řádně nesplácel, a proto žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 29. 6. 2024. Žalovaný postupně uhradil 74 845,30 Kč, z toho bylo na úroky započteno 9 443,41 Kč, na poplatky 13 882,91 Kč a na jistinu 51 518,98 Kč. Dlužná částka sestávala z nesplaceného zůstatku vyčerpané úvěrové částky ve výši 9 999,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 124,99 Kč (nesplacená část úroku z prodlení účtovaného průběžně z jistiny od 1. 5. 2024 do 26. 3. 2025), úroku z úvěru ve výši 1 763,91 Kč (nesplacená část úroku z úvěru ve výši 16,9 % ročně z nesplacené jistiny od 11. 2. 2024 do 29. 6. 2024 ve výši 656,99 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně od 30. 6. 2024 do 26. 3. 2025 ve výši 1 106,92 Kč) a poplatků ve výši 2 156,09 Kč (vyúčtovaných dle platného ceníku; konkrétně se jednalo o náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč účtované dne 27. 4. 2024 a 27. 5. 2024; náklady za pojištění za březen 2024 ve výši 96,77 Kč, duben a květen 2024 ve výši 2 x 99 Kč; poplatek za využití účtu ze dne 24. 4. 2024 ve výši 11,32 Kč a ze dne 25. 4. 2024 ve výši 50 Kč). Žalobkyně dále požadovala jednak úrok ve výši 14,75 % ročně a jednak zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a to vždy z částky 9 999,4 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl příjem ve výši 15 000 Kč, což bylo ověřeno z účtu žalovaného. Banka lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, pomoci informací z CBCB ověřila jeho splátkovou morálku, z interní evidence klientů ověřila, že o žalovaném nebyly vedeny žádné negativní informace. Žalovaný uvedl nulové výdaje i nulové splátky. Banka proto stanovila jeho životní výdaje ve výši 5 900 Kč, a to na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dále banka zohlednila splátky žalovaného na stavební spoření ve výši 5 716 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 500 Kč. Příjem klienta byl tedy dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud z žalobkyní předložených listin zjistil následující skutkový stav.4. Mezi účastníky byla dne 2. 7. 2018 sjednána Smlouva o revolvingovém úvěru – „, Anonymizováno, “, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně a poplatky dle ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 500 Kč. V čl. 7 odst. 2 smlouvy bylo stanoveno, že v případě, že se klient dostane do prodlení se zaplacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se dvěma splátkami, bance vznikne právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný před poskytnutím spotřebitelského úvěru obdržel předsmluvní informace.5. Upomínkami ze dne 7. 4. 2024, 22. 4. 2024 a 28. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu po splatnosti. Zesplatnění ze dne 29. 6. 2024 bylo žalovanému zasláno přípisem z téhož dne. Předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2025, jejíž odeslání bylo prokázáno, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 14 601,64 Kč nejpozději do 4. 3. 2025.6. Z výpisu z „, právnická osoba, “ plyne, že dlužný úvěr k 26. 3. 2025 činil celkem 15 044,39 Kč a sestával z jistiny 9 999,40 Kč, smluvního úroku 1 763,91 Kč, úroku z prodlení 1 124,99 Kč a poplatků ve výši 2 156,09 Kč. Z přehledu úroků bylo zjištěno, že k 24. 3. 2025 činil úrok k 28. 2. 2025 celkem 114,71 Kč. Z přehledu poplatků bylo zjištěno, jaké poplatky žalobkyně žalovanému, naúčtovala v období od 20. 8. 2018 do 31. 5. 2024; žalovanému byly předepsány poplatky v celkové výši 16 039 Kč, z nichž žalovaný uhradil 13 882,91 Kč. Postupné čerpání úvěru žalovaného je zaznamenáno v dokumentu „Aktuální stav úvěru za období od 2. 7. 2018 do 25. 4. 2024“ a jeho postupné splácení pak v listině Přehled splátek. Žalobkyně doložila čerpání v celkové výši 61 518,2 Kč a úhradu v celkové výši 74 845,3 Kč.7. Z výpisu z osobního účtu žalovaného za období od 29. 9. 2017 do 30. 6. 2018 soud zjistil, že mu na tento účet byla připisována mzda, případně platby poukazované Úřadem práce. Tato částka byla následně žalovaným takřka celá vždy v hotovosti vybrána. Konečný zůstatek na účtu byl v jednotlivých měsících vždy v nepatrných či záporných hodnotách, nejvyšší zůstatek ke konci měsíce května 2018 činil 274, 83 Kč (při současném „čekajícím obratu“ v hodnotě – 256, 60 Kč). Z tohoto účtu nebyly v uvedeném období prováděny takřka žádné platby.8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 7. 2018 podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výše úvěrového limitu 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně a sjednaných poplatků.14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího s