27 C 74/2025-96 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 281 047,60 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 6. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal platit splátky ve výši 4 441 Kč měsíčně a úrok z úvěru ve výši 10,99 % ročně. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Jelikož žalovaný nehradil ani přes výzvy banky splátky úvěru řádně a včas, banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 27. 4. 2024 zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 114 440 Kč a zůstal dlužen neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 269 527,70 Kč, smluvní úrok ke dni 1. 8. 2024 ve výši 7 898,90 Kč, úrok z prodlení ke dni 1. 8. 2024 ve výši 10 380,54 Kč a poplatky za pojištění v částce 3 621 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena dále požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 281 047,6 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a smluvní úrok ve výši 10,99 % ročně jednak z částky 269 527,7 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a jednak z částky 7 898,9 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení. Při prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na sdělenou výši jeho příjmu 21 535 Kč byla jeho schopnost splácet úvěr vyhodnocena jako dostatečná. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu prohlásil, že všechny údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné a toto stvrdil svým podpisem. Podle žalobkyně navíc stačilo, pokud měl věřitel listiny, z nichž vycházel, k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Stejně tak, neuvede-li žadatel měsíční platby domácnosti, může věřitel přikročit k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Žalovaný disponoval pravidelným příjmem ze zaměstnání a měl dostatečné prostředky ke splácení úvěru.2. Žalovaný na jednání soudu uznal, že čerpal předmětnou půjčku, ale jeho finanční situace není dobrá, je schopen splácet jen 1 000 Kč měsíčně, do budoucna snad 3 000 Kč měsíčně. V danou dobu bydlel v , Anonymizováno, , za ubytování hradil v hotovosti 5 000 Kč měsíčně. Banka se jej ptala, kolik vydělává. Doložil občanský průkaz, potvrzení o výdělku, další doklady nepředkládal, a to ani ve vztahu k nákladům na bydlení. Peníze na bydlení získával i brigádně. V roce 2021 vynakládal na alkohol zhruba 6 000 Kč.3. Soud na jednání provedl listinné důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti.4. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný podepsali dne 6. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 10,99 % ročně a poplatky, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 4 441 Kč. Součástí smlouvy byly , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dle bodu 8.1, 8.2 smlouvy, v případě prodlení se splátkou úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení s více než 2 splátkami, byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.5. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. V žádosti uvedl, že jeho měsíční příjem činí 21 535 Kč, hradí nájemné ve výši 4 000 Kč, nemá žádné splátky mimo banku ani žádné další ostatní pravidelné výdaje. Podle formuláře Posouzení úvěruschopnosti klienta žalovaný prohlásil, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 535 Kč. Jelikož žalovaný uvedl údaje v nulové výši, banka vyšla z částky 8 521 Kč stanovené z dat sdělených žalovaným, z interních informací banky, ze statistických údajů a aktuálních údajů o životních a normativních nákladech na bydlení. Banka zjistila, že žalovaný u ní čerpal kontokorentní úvěr s limitem 20 000 Kč a orientační splátkou 600 Kč a dále osobní úvěr mimo banku se splátkou 2 999 Kč. Orientační výši splátek žalobkyně stanovila na 8 040 Kč měsíčně.6. Žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného v období od 1. 8. 2021 do 31. 1. 2022, z nichž soud ověřil jeho mzdu ve výši 19 662 Kč, 20 917 Kč, 23 103 Kč, 23 532 Kč, 24 856 Kč a 34 393 Kč. V srpnu 2021 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného minus 10 419,82 Kč, v září 2021 činil minus 18 107, 61 Kč, v říjnu 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného minus 19 511,28 Kč, v listopadu 2021 činil zůstatek 39 965,15 Kč, přičemž v tomto měsíci žalovaný čerpal další kontokorent ve výši 58 000 Kč a v prosinci činil konečný zůstatek 16 592,30 Kč (na účet přišlo celkem 36 936 Kč a odešlo z něj 60 308,85 Kč.7. Z podkladů „pre súdne konanie“ bylo zjištěno, že dne 6. 1 2022 byla žalovanému poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 300 000 Kč. Žalovaný na splátky hradil naposledy dne 12. 1. 2024. Dluh žalovaného se ke dni 1. 8. 2024 skládal z jistiny 269 527,7 Kč, poplatků 3 621 Kč, kapitalizovaného úroku 7 898,9 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 10 380,54 Kč.8. Přípisem ze dne 26. 3. 2024 byl žalovaný upozorněn, že u něj banka eviduje dluh po splatnosti ve výši 16 203 Kč s tím, že pokud jej ve stanovené lhůtě neuhradí, přistoupí k zesplatnění úvěru. Úvěr byl z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek zesplatněn ke dni 27. 4. 2024, o čemž byl informován v dopise ze dne 28. 4. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek a Dohody o úplatě ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2024, odeslaným téhož dne. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní výzvou ze dne 28. 9. 2024, a to do 13. 10. 2024. Výzva mu byla odeslána dne 30. 9. 2024.9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že p oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 6. 1. 2022 podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných úroků ve výši 10,99 % ročně a sjednaných poplatků. Ve smyslu § 1879 o. z. byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností