13 C 106/2025-69 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 27 743,57 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 4. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 50 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 95,90 % ročně v 48 splátkách po 4 098 Kč měsíčně (úroková sazba pak byla v rámci marketingové akce ponížena na 95,68 % ročně). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a v důsledku prodlení žalovaného došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 29. 12. 2020. Před zesplatněním žalovaný ve splátkách uhradil 24 588, po zesplatnění pak uhradil 12 668,43 Kč; celkem tak žalobkyni uhradil 37 256,43 Kč. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 77 065,26 Kč, Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné nové jistiny spolu s přirostlým úrokem v celkové výši 27 743,57 Kč.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 9. 2025, č. j. 13 C 106/2025-61 bylo řízení k návrhu žalobkyně (který nebyl jakkoli blíže odůvodněn) částečně zastaveno ohledně částky 15 000 Kč. Po částečném zastavení se tak žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky ve výši 12 743,57 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 4. 11. 2019 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 95,90 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 098 Kč [viz část A) smlouvy]. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 6. 11. 2019, které mu dle dodejky bylo doručeno dne 18. 11. 2019. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila Předsmluvní formulář - Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také Splátkový kalendář a Prohlášení klientů, Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, kde žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. A konečně žalobkyně doložila i kopii občanského průkazu žalovaného.5. Z hodnocení klienta ze dne 4. 11. 2019 plyne, že žalovaný měl být v té době zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 767 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 5 410 Kč s tím, že částka 3 410 Kč představovala životní minimum, částku ve výši 1 800 Kč tvořily náklady na bydlení a částka 200 Kč byly ostatní výdaje. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů. Pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele bylo doloženo, že žalovaný byl od 19. 10. 2015 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . (přičemž od 1. 1. 2019 došlo k přechodu práv a povinností zaměstnance pod , právnická osoba, ), zaměstnavatelem bylo potvrzeno, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z výplatních pásek žalovaného za období srpen 2019 a září 2019 soud zjistil, že v srpnu 2019 byla žalovanému vyplacena čistá mzda 19 731 Kč a v září 2019 mu byla vyplacena čistá mzda 17 803 Kč. Rovněž náhledem do mobilního bankovnictví (detail platby, provedené platby) bylo ověřeno, že dne 9. 9. 2019 došla žalovanému na účet od , právnická osoba, částka 18 842 Kč a dne 8. 10. 2019 částka 17 049 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam.6. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 50 000 Kč vyplacena dne 5. 11. 2019 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo první stranou výpisu z tohoto účtu z 31. 10. 2019. Dále byla výplata úvěru doložena i výpisem z účtu žalobkyně.7. Dopisem ze dne 19. 5. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že ochranná doba ke smlouvě o úvěru začíná dnem 1. 5. 2020 a končí dnem 31. 7. 2020 a po tuto dobu je úroková sazba ponížena; zároveň byla žalovanému zaslán upravený splátkový kalendář.8. Žalobkyně průběžně (dopisy ze dne 27. 4. 2020, 30. 7. 2020, 25. 11. 2020 a 28. 11. 2020) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 29. 12. 2020 (oznámení) žalobkyně oznámila žalovanému, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 83 506 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy. Dle karty klienta žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 37 256,43 Kč.9. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.10. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mír