13 C 219/2025-34 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 082,12 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 31. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 36 600 Kč. Žalovaná se zavázala kromě poskytnuté jistiny zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, přičemž celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala žalobkyni splatit v pravidelných denních splátkách. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy) a dále nahlédla do příslušných registrů (CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, registr hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“). Posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela výpisu z běžného účtu žalované od společnosti Kontomatik. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu a celý úvěr zesplatnila. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně proto v žalobě po žalované požadovala jistinu ve výši 7 999,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, smluvní úrok ve výši 9 713,76 Kč a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 209,20 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 159,16 Kč za období od 30. 11. 2024 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 31. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její účet č. , IBAN, částku až do výše 36 600 Kč, kdy tento bezúčelový úvěr bylo možno čerpat i opakovaně. Žalovaná se pak zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně vrátit do data splatnosti, a to v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, každá denní splátka pak byla splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Aktuální výše splátek byla k dispozici v klientské sekci. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni taktéž ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a poplatek za vyplacení tranše úvěru, který činil 1,99 % z čerpané částky, a dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za volitelné služby, v případě, že tyto služby aktivuje (za službu „Klidné spaní“ částku 3,66 Kč denně, za službu „Presto“ částku 165 Kč a za službu „informační SMS servis“ částku 0,96 Kč denně). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Předpis denních splátek tvořil přílohu smlouvy. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti Bankovní identita, a. s. a byl ověřen i účet žalované č. , č. účtu, (viz dokument autorizace ověření totožnosti). Ve smlouvě je stanoveno, že v případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do jejího zaplacení. Součástí smlouvy o úvěru byl i „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně dále doložila dokument „Informace pro spotřebitele“. Osobní údaje o žalované jsou patrné z BankID výpisu.Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Podpůrně žalobkyně využívá i výpisy z účtu či přístup k transakční historii klienta a jiné doklady o příjmech. Pověřený pracovník žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným významným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady. Co se týče výdajů pracuje žalobkyně nejenom s údaji uvedenými klientem, ale i s faktickým dopočítáváním výdajů spotřebitele, kterým určuje jejich minimální výši mimo jiné s ohledem na situaci ve společně hospodařící domácnosti spotřebitele a region trvalého bydliště; v této souvislosti považuje všechny údaje uvedené spotřebitelem za pravdivé, avšak pokud má důvodné pochybnosti o pravdivosti některých údajů, považuje takovou skutečnost za pokus o úvěrový podvod a předá podnět příslušným orgánům PČR. I přes to žalobkyně údaje o výdajích uvedené spotřebitelem nejen prověřuje, ale i je konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji tak, jak s nimi pracuje zákon č. 110/2006 Sb. Výdaje použité ve výpočtu úvěruschopnosti tak nejsou stanoveny pouze na základě tvrzení spotřebitele, ale odpovídají vždy alespoň minimální výši výdajů, které vycházejí z údajů státní správy. Vypočítané výdaje se tak rovnají výdajům uvedeným spotřebitelem v žádosti o spotřebitelský úvěr/počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem + výše životního minima pro společně hospodařící domácnost spotřebitele + rezerva pro výdaje.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalované, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. V době poskytnutí úvěru měla být domácnost žalované tvořena 2 osobami, obě osoby měly mít příjem. Co se týká příjmu žalované, tak při podání žádosti o úvěr uvedla částku 17 400 Kč měsíčně. Ověřený čistý měsíční příjem je zde vyčíslen částkou 16 940 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že tyto činí 4 000 Kč na bydlení a ostatní zbytné výdaje žalovaná uvedla ve výši 6 000 Kč; žalobkyně vypočítala výdaje v minimální výši 5 580 Kč a dále rezervu ve výši 650 Kč, regionální koeficient činil 1,3. Disponibilní příjem žalované tak dle výpočtu žalobkyně činil 11 300 Kč.Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 16 940 Kč. Příjem měl být doložen bankovním výpisem, případně jiným způsobem.Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 3. 5. 2024 do 31. 7. 2024 soud nezjistil žádné pravidelné příjmy a výdaje žalované. Dne 16. 7. 2024 došla žalované částka 1 122 Kč označená jako mzda za měsíc 06/2024 od společnosti , právnická osoba, ; jiná částka s označením mzda či jiný pravidelný příjem žalované na účet nedošla. Žalované bylo poukázáno několik plateb od různých fyzických a právnických osob (, jméno FO, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, .), u nichž však není patrný účel platby. Dále žalovaná provedla řadu plateb kartou o obchodníků, výběrů z bankomatu a odchozích plateb, žádná z nich však nejevila charakter pravidelnosti (trvalý příkaz, opakované platby energií, nájemného apod.)Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalované č.: , č. účtu, dne 31. 7. 2024 dvakrát částku 4 000 Kč.Emailovou zprávou ze dne 29. 11. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že vypovídá smlouvu s okamžitou platností a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky.Předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla téhož dne odeslána, což žalobkyně doložila podacím lístkem.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení