20 C 203/2025-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovanou uzavřela dne 2. 11. 2023 a na základě které poskytla žalované částku 30 000 Kč, když tato částka měla být ze strany žalované hrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč. Žalovaná však splátky neuhradila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení zesplatnění jistiny ve výši 30 000 Kč soudní cestou, spolu s náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč a zákonnými úroky z prodlení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalované, tak ze strany žalobkyně. Před uzavřením smlouvy byla žalované poskytnuta příloha č. , hodnota, a Předsmluvní informace. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč na účet žalované, jak soud zjistil z detailu pohybu na účtu ze dne 2. 11. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek upomínkami ze dne 20. 10. 2024 a ze dne 5. 11. 2024.4. K úvěruschopnosti žalobkyně soudu předložila pouze Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bez jakýchkoliv doplňujících listin. V tomto posouzení bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, nemá děti, je zaměstnaná s příjmem 23 244 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč a její pravidelné finanční závazky činí 7 683 Kč, když tato částka představuje pouze splátky na 5 jejich dosavadních úvěrů.5. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 30 000 Kč jakožto poskytnutá jistina úvěru, částky 1 000 Kč jakožto náklady na upomínkování a částky 5 580 Kč jakožto náklady právního zastoupení.6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.10. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.11. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze své Posouzení úvěruschopnosti bez toho, že by soudu byly doloženy listiny, ze kterých by bylo prokázáno, že žalobkyně se zabývala konkrétní příjmovou a výdajovou stránkou žalované. Z tohoto posouzení bylo prokázáno, že žalovaná má 5 úvěrů s měsíční splátkou 7 683 Kč. Jako náklady na bydlení byla uvedena částka 3 000 Kč bez toho, že by byla jakkoliv prokázána, případně bez toho, že by bylo alespoň prokázáno, že se žalobkyně touto extrémně nízkou částkou za bydlení zabývala a řešila, co konkrétně představuje. S dalšími výdaji nebylo počítáno. Mzda rovněž nebyla doložena žádnými důkazy.12. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala konkrétní příjmovou a výdajovou stránku žalované, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč. Soud současně žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 5. 4. 2025, když výzva k uhrazení dlužné částky byla doručena dle § 573 o.z. dne 26. 3. 2025. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.13. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla pasivní a soudu nesdělila informace, které by mu bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 315 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služb