20 C 226/2025-69 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 18 760 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě kterého dne 21. 10. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému na účet částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, a proto ho žalobkyně opakovaně upomínala k úhradě dluhu, avšak žalovaný ani na základě těchto výzev úvěr neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani poplatky s tím spojené neuhradil, požaduje žalobkyně zaplacení částky 14 000 Kč (10 000 Kč poskytnutý úvěr+4 000 Kč kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc), zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení a částku 4 760 Kč jakožto smluvní pokutu, soudní cestou. Žalobkyně dále uvedla, že než poskytla žalovanému úvěr, řádně zkoumala jeho úvěruschopnost, když žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud následně nařídil jednání, když na tomto jednání provedl důkazy, které ke svým tvrzením označila a z těchto důkazů zjistil následující skutečnosti, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Před podpisem smlouvy byla vyplněna žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , ve kterém žalovaný uvedl, že je svobodný, vlastní dům nezatížený hypotékou, je zaměstnaný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, jeho měsíční příjem činí 34 835 Kč a výdaje 12 000 Kč. SoučZe smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč.4. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za období od dubna do září 2023 soud zjistil, že žalovaný měl nepravidelný příjem, kdy pobíral i nemocenskou, k tomu jeho příjmy byly tvořeny z půjček a příjmů od jiných osob, když pravidelné výdaje nebyly z výpisu zřejmé, ale časté byly výdaje na , Anonymizováno, a odesílání peněz za účty jiných osob. Z čerpání ze dne 21. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč.5. Dopisem ze dne 20. 2. 2024 žalobkyně zesplatnila žalovanému úvěr a výzvou k úhradě ze dne 14. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 35 a půl tisíce, když dle podacího lístku, byla žalovanému tato výzva zaslána téhož dne.6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta na jeho účet ve dne 21. 10. 2023 částka ve výši 10 000 Kč.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.10. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.11. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti byly soudu předloženy výpisy z účtu žalovaného. Z těchto výpisů soud zjistil příjmy žalovaného, které se však částečně skládaly i z poskytnutých půjček a plateb od jiných osob. Především však tyto výpisy neprokazovaly pravidelné výdaje, např. na bydlení žalovaného, ani jiné pravidelné platby, ale zato větší množství odchozích plateb na různé účty jiných osob a jako sázky na , Anonymizováno, Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.12. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalovaného, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit jeho úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.13. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, rozhodl tak, že žalobkyni se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistin