20 C 288/2025-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 44 575 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 8. 3. 2024, která byla ve výši 25 000 Kč poskytnuta na účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani poplatky s tím spojené neuhradil, požaduje žalobkyně zaplacení částky 35 000 Kč (25 000 Kč poskytnutý úvěr+10 000 Kč smluvní úrok), zákonný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení a částku 9 575 Kč jakožto smluvní pokutu, soudní cestou. Žalobkyně dále uvedla, že než poskytla žalovanému úvěr, řádně zkoumala jeho úvěruschopnost, když žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout, když uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, předmětná smlouva je absolutně neplatná, když nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost, když však současně nepopřel, že by předmětná smlouva byla uzavřena a že by částka ve výši 25 000 Kč byla na účet žalovaného vyplacena.3. Soud následně nařídil jednání, když na tomto jednání provedl důkazy, které ke svým tvrzením účastníci označili a z těchto důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč.5. Z výpisu z účtu žalovaného, vedeného u , právnická osoba, v období od února do března 2024 soud zjistil, že mzda žalovaného činila 30 780 Kč, v březnu jeho mzda činila 50 025 Kč. Současně soud zjistil, že již v únoru byla žalovanému od žalobkyně poskytnuta částka 10 000 Kč a současně dne 8. 3. 2024 byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta částka 25 000 Kč, tedy částka, která je předmětem tohoto sporu.6. Z výpisu z úču žalovaného za říjen 2023 až březen 2024 soud zjistil, že žalobkyně mezi příjmy žalovaného započítávala veškeré přijaté platby, tedy i úvěry.7. Před uzavřením smlouvy žalovaný poskytl žalobkyni kopii občanského průkazu a řidičského průkazu.8. Dopisem ze dne 8. 7. 2024 žalobkyně zesplatnila žalovanému úvěr a výzvou k úhradě ze dne 30. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, když výzva byla dodána dne 4. 8. 2025.9. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.14. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze výpisy z účtu, ze kterých soud sice zjistil mzdu žalovaného, ale současně také zjistil, že mezi příjmy žalobkyně započítala také úvěry, které byly poskytnuty na účet žalovaného. Nadto z těchto důkazů nebylo možno zjistit pravidelné výdaje, když pravidelné odchozí platby představující platby za bydlení nebyly nalezeny.15. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.16. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalovaného, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.17. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, rozhodl tak, že žalobkyni se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzh