28 C 342/2025-71 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 10 551,53 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí půjčky v týdenních splátkách, kdy splatnost poslední splátky byla sjednána na den 29. 10. 2010. Žalovaný však svým závazkům ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze celkovou částku ve výši 26 874 Kč. Pohledávkaza žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném pomáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 362,75 Kč a dlužného poplatku ve výši 188,78 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení v částce 20 536,72 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 551,53 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že o totožném nároku již bylo soudem rozhodnuto a navrhl toto řízení zastavit, neboť nelze rozhodnout dvakrát v téže věci.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 20 900 Kč vrátit v 59 týdenních splátkách ve výši 775 Kč, přičemž 60. splátka měla činit částku 175 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy, další splátky pak byly splatné vždy do konce dalšího následujícího týdenního období.5. Z připojeného spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 14 C 98/2019 soud zjistil, že dne 23. 3. 2019 podala společnost , Anonymizováno, žalobu, v níž po žalovaném požadovala zaplacení částky 19 026 Kč jakožto dlužné jistiny plynoucí ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , s tím, že dluh žalovaného byl splatný dne 29. 10. 2010. Společnost , Anonymizováno, . předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřenou mezi poskytovatelem půjčky, společností , právnická osoba, , a společností , Anonymizováno, následně smlouvou o postoupení pohledávek č. 20180808/00137 ze dne 24. 8. 2018 postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, . (smlouva o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 24. 8. 2018 je založena u Okresního soudu v Hodoníně pod SPR 833/2018, příloha k této smlouvě – seznam postoupených pohledávek je založena u Okresního soudu v Hodoníně pod SPR 834/2018). Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 3. 5. 2019 tak, že namítl promlčení této pohledávky. Podáním ze dne 11. 6. 2019 vzala společnost , Anonymizováno, . v reakci na námitku žalovaného žalobu zcela zpět a řízení o žalobě bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 6. 2019, č. j. 14 C 98/2019-17, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2019.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena společností , Anonymizováno, . na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny ze dne 10. 10. 2024). Dopisem ze dne 23. 10. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; podacím lístkem bylo doloženo odeslání tohoto oznámení dne 29. 10. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; tato upomínka byla odeslána dne 6. 5. 2025, což vyplynulo z podacího lístku.7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 9. 2009 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 20 900 Kč celkem v 60 týdenních splátkách, kdy první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy (tj. dne , datum, ), další splátky pak byly splatné vždy do konce dalšího následujícího týdenního období, poslední splátka tak byla splatná dne 29. 10. 2010.9. Žalovaný v předcházejícím řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 98/2019 vůči stejné pohledávce vznesl námitku promlčení. Následně společnost , Anonymizováno, . (v dané věci žalobkyně) vzala žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. K tomuto soud připomíná, že námitka promlčení je právním jednáním, které ze zákona a jednou provždy způsobí nemožnost přiznání promlčeného práva soudem. Platí, že vezme-li žalobce po uplatnění námitky promlčení žalobu zpět a posléze žalobu o totéž plnění podá znovu, soud přihlédne k námitce promlčení, která byla uskutečněna v předchozím řízení o tomtéž. Je totiž naplněn předpoklad podle hmotného práva, že námitka promlčení již byla v relevantním řízení uplatněna a soud k ní musí z úřední povinnosti přihlédnout. Na tom ničeho nemění fakt, že jde o formálně nové řízení o tomtéž, neboť námitka promlčení je námitkou dle hmotného, a nikoli procesního práva, takže její účinky nepomíjejí ani v novém řízení o tomtéž. Vzhledem k uvedenému se soud i v tomto řízení v prvé řadě zabýval promlčením žalované pohledávky.10. Jelikož den splatnosti celé pohledávky (29. 10. 2010) nastal přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), musel soud zvážit, podle jaké právní úpravy se běh promlčecí lhůty řídí. Podle přechodného ustanovení § 3036 o. z. platí, že „Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Pro souzenou věc tak bude rozhodující právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle § 100 odst. 1 obč. zák. platí, že „Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.“ Podle § 101 obč. zák. pak platí, že „Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.“ Pro obecnou (tříletou) promlčecí lhůtu tedy platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být - objektivně posuzováno - vykonáno poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu. Právo na soudní uplatnění pohledávky ze závazku vzniká zásadně tím, že se pohledávka stane splatnou, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním. Tento den je počátkem běhu promlčecí lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 683/2006).11. Tříletá promlčecí lhůta tak započala běžet (nejpozději) dne 29. 10. 2010 a uběhla dne 29. 10. 2013. Žaloba byla v této věci soudu doručena dne 24. 6. 2025, tedy po uplynutí této lhůty. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná pohledávka je promlčena a žalobu proto v celém rozsahu zamítl.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byl zcela úspěšný žalovaný, jemuž by náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.