4 C 39/2026-47 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 58 615,90 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku celkem 28 072 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny s příslušenstvím (smluvní úrok, poplatek za vyplacení úvěru) zaplatit žalobkyni poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 330 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, a dále nahlédla do příslušných registrů a výpisu z jeho bankovního účtu. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když zaplatil pouze 7 210 Kč, žalobkyně proto ke dni 21. 4. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 27 999,62 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 529,23 Kč, smluvního úroku ve výši 28 777,69 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 319,50 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za prvních 90 dnů žalovaného v prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. ve výši 989,86 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 848,35 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 13. 11. 2024 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal společně s jistinou nejpozději do 7. 5. 2026 zaplatit žalobkyni taktéž smluvní úrok ve výši 0,883 % denně, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dále za volitelnou službu „, Anonymizováno, “ částku ve výši 165 Kč za každé vyplacení plnění. Dle článku VIII. odst. 1 smlouvy má žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s úhradou právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do zaplacení. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Formulář s informacemi pro spotřebitele, Formulář s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kdy tyto dokumenty dále konkretizovaly obsah smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena předloženou oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného a dále prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (viz dokument autorizace ověření totožnosti). Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dvěma platbami provedenými dne 13. 11. 2024 a dne 1. 1. 2025 celkem částku 28 072 Kč.4. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti sám. Co se týká příjmu žalovaného, tento uvedl částku 45 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 43 966 Kč (viz také dokument „Identifikované příjmy“). Stran měsíčních výdajů pak žalovaný uvedl, že tyto činí 25 000 Kč, z toho výdaje na bydlení 15 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, výši výdajů na půjčky žalovaný neuvedl; žalobkyně zvažovala výdaje v minimální výši 15 185 Kč a dále také rezervu ve výši 650 Kč. Disponibilní příjem žalovaného dle výpočtu žalobkyně činil 23 300 Kč.5. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného č. , č. účtu, pořízený společností , Anonymizováno, za období od 10. 11. 2023 do 12. 11. 2024 soud zjistil, že žalovanému byly připisovány pravidelné platby od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 39 888 Kč měsíčně, současně pak nahodilé (nikoli měsíční) platby v řádech nižších tisíců korun českých z protiúčtu vedeného na jméno , jméno FO, . Žalovaný z tohoto bankovního účtu po celé doložené období prováděl měsíčně blíže nespecifikované platby v řádech až desetitisíců korun českých na blíže neoznačené protiúčty, současně pak prováděl pravidelné platby ve výši 18 500 Kč označené jako „nájemné“. Žalovanému byly připisovány peněžní prostředky od společnosti , právnická osoba, ., a to i v částkách převyšujících deset tisíc korun českých. Žalovaný současně vkládal i vybíral peněžní prostředky z tohoto bankovního účtu v hotovosti. Z předloženého výpisu je současně zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta půjčka (úvěr) od společnosti , právnická osoba, (nyní , právnická osoba, .) ve výši 20 000 Kč a dále čtyři půjčky (úvěry) od , právnická osoba, . ve výši 355 726 Kč, ve výši 468 598 Kč, ve výši 150 000 Kč a ve výši 9 161 Kč, které žalovaný průběžné splácel měsíčními splátkami ve výši 12 000 Kč, ve výši 10 000 Kč a ve výši 3 053 Kč, dále hradil obchodní úroky kontokorentu. Mimo výše uvedené hradil žalovaný prostřednictvím tohoto bankovního účtu své běžné výdaje (nákupy potravin, pohonných hmot, drogerie, telefonní služby, streamovací platformy, elektronika a další).6. Dopisem odeslaným dne 21. 4. 2025 žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 5. 9. 2025, a to do tří dnů. Upomínka byla téhož dne odeslána (potvrzení o podání).7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 13. 11. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).13. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjm