4 C 51/2026-26 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 960 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 23. 4. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč do 30 dnů od jejího poskytnutí. Žalovaná se dále zavázala uhradit poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za každý tzv. korunový odklad ve výši 1 485 Kč. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na adrese , Anonymizováno, . Podpis žalované na smlouvě byl pak nahrazen zadáním SMS kódu zaslaného žalované na jí uvedené telefonní číslo. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky a zůstala žalobkyni dlužna na jistině 14 999 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, na poplatku za bezpečnou splátku 297 Kč a na poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem 2 969 Kč. Kromě dlužné jistiny a sjednaných poplatků požadovala žalobkyně po žalované rovněž zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 25. 10. 2025 do 11. 11. 2025 ve výši 113,19 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z celkové dlužné částky 19 960 Kč za období od 12. 11. 2025 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že byla posuzována její příjmová a výdajová stránka a dále byly zohledněny proměnné jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd. Žalobkyně současně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, v nichž nebyl o osobě žalované uveden negativní záznam. Zjištěné údaje žalobkyně poté za využití statistického modelu podrobila scoringu prováděnému automatizovaným systémem vytvořeným odbornými zaměstnanci. Výsledkem tohoto postupu bylo zjištění kreditního skóre žalované a určení limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalobkyně provedla výpočet disponibilní částky domácnosti žalované s tím, že zohlednila příjem žalované ve výši 26 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč měsíčně, jako výdaje vzala žalobkyně v úvahu minimální výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, životní minima členů domácnosti ve výši 11 560 Kč, splátky žalované v celkové výši 1 220 Kč (z toho splátky ve výši 1 200 Kč u žalobkyně) a výši splátky schváleného úvěru ve výši 15 594 Kč; žalobkyně tak vycházela z disponibilní částky žalované ve výši 1 811 Kč a domácnosti žalované ve výši 36 346 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 23. 4. 2025 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč; sazba RPSN činila 48,3 %. Vedle toho byl sjednán poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za korunový odklad pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru ve výši 1 485 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 23. 5. 2025. Ve smlouvě je uveden bankovní účet, na který měl být žalované úvěr poskytnut, a to účet č. , č. účtu, . Vlastnictví tohoto bankovního účtu žalobkyně ověřila prostřednictvím autorizační platby žalované ve výši 1 Kč, žalovaná dále k prokázání své totožnosti žalobkyni poskytla fotokopii obou stran svého občanského průkazu. Pro případ, že žalovaná nesplatí úvěr do data splatnosti, byla ve smlouvě sjednána možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výši žalobkyně žalované písemně oznámí. Dále bylo ujednáno pro případ prodlení žalované se splacením úvěru nebo zaplacením jiné platby oprávnění žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Proces uzavírání smlouvy je upraven v oddílu „Uzavírání úvěrových smluv“ a to tak, že smlouvy jsou uzavírány prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, kde pomocí příslušného tlačítka klient potvrdí svůj úmysl uzavřít úvěrovou smlouvu, kterou podepíše zvoleným heslem a jedinečným SMS kódem. Žalobkyně předložila také sazebník platný od 4. 1. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informační memorandum o zpracování osobních údajů, kdy tyto dokumenty shrnují či doplňují obsah smlouvy o úvěru. Z opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že z účtu žalované uvedeného ve smlouvě byla dne 18. 5. 2025 provedena ve prospěch účtu žalobkyně platba 1 Kč. Z následujícího opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že z účtu žalobkyně byla dne 18. 5. 2025 na účet žalované uvedený ve smlouvě zaslána částka 15 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaná žalobkyni uhradila dne 18. 5. 2025 částku 1 Kč a dále dne 22. 6. 2025 částku 1 Kč, celkem tedy 2 Kč.4. Informace o žalované a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v kartě klienta, z níž plyne, že žalovaná měla být v době podání žádosti na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 6 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti měl činit 50 000 Kč měsíčně, výše jejích splátek měla činit 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále tvrdila, že nemá žádné dítě. Lustrace žalované v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS byly bez negativních výsledků.5. Z metodiky – posouzení úvěruschopnosti klienta je patrné, jakými postupy a výpočty žalobkyně dospěla k limitu nejvyšší měsíční splátky na žalovanou a na domácnost žalované, a to za využití statistického modelu.6. Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaná v době před poskytnutím úvěru měla jeden existující nesplátkový závazek, jeden existující závazek z kreditní karty a o jeden splátkový závazek měla požádáno; ve stavu „odmítnuto“ byla evidována jedna žádost o kreditní kartu a ve stavu „ukončeno“ byly evidovány tři splátkové závazky.7. Předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025, jejíž odeslání dne 13. 10. 2025 žalobkyně prokázala podacím archem, byla žalovaná vyzvána ke splacení dlužné částky ve lhůtě do 24. 10. 2025.8. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 23. 4. 2025 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.10. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z