6 C 18/2026-55 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 168 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 27.1. 2024 poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, vždy k 26. dni v měsíci. Žalovaný však nesplnil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 26.6.2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně pak touto společností na žalobkyni. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném uhradit jistinu ve výši 12 000 Kč a smluvní úrok za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 3 168 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 168 Kč od 27.6. 2024 do zaplacení. Dle vyjádření žalobkyně neuhradil žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru ničeho.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 27.1.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně stanovenými splátkami. V případě prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Dle čl. IV. smlouvy byl žalovaný povinen v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitl v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně doložila. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , kam zadal své osobní údaje, registrace byla dokončena zadáním kódu z verifikační SMS. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27.1.2024 a obchodních podmínek). Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného, v rámci níž uvedl, že je rozvedený, žije v pronajatém domě sám, jeho příjem činí 36 444 Kč měsíčně, přičemž své měsíční výdaje vyčíslil částkou 5 300 Kč měsíčně (žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). K ověření své identity žalovaný předložil fotokopii občanského průkazu. Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žalovaný současně souhlasil se zpracováním svých osobních údajů.4. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, , uvedený žalovaným ve smlouvě, dne 27.1.2024 částku 12 000 Kč, kdy jako variabilní symbol platby bylo užito rodné číslo žalovaného (výpis z účtu č. , č. účtu, ).5. Právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 26.6.2024 úvěr zesplatnila k témuž dni, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou stanovených splátek a vyzval jej k úhradě dlužné částky do tří dnů (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ).6. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 postoupena společnosti , právnická osoba, . (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 včetně seznamu pohledávek). Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 včetně seznamu pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 7. 2025.7. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby).8. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 14. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).14. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“15. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr a na základě lustrací žalovaného v externích registrech, avšak nepředložila žádné doklady, jimiž by proces posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokázala. Není tak vůbec zřejmé, jakým způsobem tvrzenou výši příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného ověřovala. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, ten tvrdil, že činí 36 444 Kč měsíčně, proto bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby zdroje příjmů žalovaného řádně ověřila (např. potvrzením o o výši mzdy či výpisem z bankovního účtu žalované). Co se týče výdajů žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně tyto opět zjevně nezkoumala nijak blíže, tyto nijak neověřovala, nezkoumala, z jakých položek se skládají, a spoléhala se pouze na tvrzení žalovaného, že tyto činí těžko uvěřitelných 5 300 Kč měsíčně. Soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložen