6 C 289/2025-39 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 42 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, který žalovaný postupnými platbami čerpal a zavázal se jej žalobkyni splácet měsíčními splátkami společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to nejpozději k 1. dni v měsíci až do zaplacení. Žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 11. 2024. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen neuhrazenou jistinu ve výši 30 000 Kč a neuhrazený úrok v kapitalizované výši 12 000 Kč, který žalobkyně požadovala za první měsíc doby čerpání úvěru. Vedle toho žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou nárokovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 8 250 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný k ověření výše svého příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a zároveň byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 2. 7. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně stanovenými splátkami. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně doložila. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, , kam zadal své osobní údaje, registrace byla dokončena zadáním kódu z verifikační SMS. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi (zjištěno smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 7. 2024 a obchodních podmínek). Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného, v rámci níž uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě, je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, s průměrným měsíčním příjmem ve výši 37 368 Kč, přičemž své výdaje vyčíslil částkou 10 000 Kč měsíčně (žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). K ověření své identity žalovaný předložil fotokopii občanského a řidičského průkazu (fotokopie OP, ŘP).4. Z předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 31. 12. 2023 do 28. 3. 2024, soud zjistil, že žalovanému byly na tento bankovní účet zasílány od společnosti , Anonymizováno, peněžní prostředky v průměrné výši 38 402 Kč měsíčně. Žalovaný prostřednictvím tohoto bankovního účtu prováděl enormní množství plateb v řádech stovek až nižších tisíců korun českých ve prospěch sázkových společností (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), současně od těchto společností platby v různých výších přijímal (převážně ze sázkového portálu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Během jediného dne 28. 2. 2024 žalovaný ve prospěch sázkových společností převedl celkem 20 275 Kč. Žalovaný současně podstatnou část svých peněžních prostředků vybíral v hotovosti, kdy například v měsíci únoru 2024 vybral z bankovního účtu v hotovosti částku celkem 70 000 Kč. V měsíci únoru 2024 žalovaný obdržel na označený bankovní účet platbu od společnosti , právnická osoba, . ve výši 2 000 Kč označenou jako „Půjčka“, dále platbu od společnosti , právnická osoba, . ve výši 40 000 Kč označenou jako „Výplata půjčky“, a platby zaslané prostřednictvím , právnická osoba, ve výši celkem 15 400 Kč.5. Žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, dne 2. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dále dne 6. 7. 2024 částku 4 000 Kč a 4 000 Kč, dále dne 11. 7. 2024 částku 5 000 Kč a částku 5 000 Kč, dále dne 13. 7. 2024 částku 5 000 Kč, 2 000 Kč a 3 000 Kč (potvrzení o provedených platbách).6. Žalobkyně přípisem ze dne 1. 11. 2024 úvěr zesplatnila k témuž dni, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou stanovených splátek a vyzvala ho k úhradě dlužné částky do tří dnů (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Předžalobní upomínkou ze dne 7. 8. 2025, odeslanou žalovanému dne 12. 8. 2025, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, potvrzení o podání).7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní jako postupitelem, společností , právnická osoba, . jako postupníkem a společností , právnická osoba, . ze dne 13. 3. 2023 a Přílohy č. 8 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem a žalobkyní jako dlužníkem soud nezjistil k projednávané věci ničeho, neboť označená ujednání nikterak nesouvisí s úvěrovou smlouvou, která je předmětem tohoto řízení.8. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.10. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 2. 7. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).14. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“15. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v do