24 C 319/2020-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

1.) Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”). 2.) Předmětem řízení bylo zaplacení jízdného ve výši [částka] přirážky k jízdnému ve výši [částka]. 3.) Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že se žalovaná v [obec] dne [datum] v 19:18 hodin na lince metra B ve stanici Národní třída nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaná tak naplnila podmínky pro to, aby po ní [ulice] podnik hl. města Prahy, a.s. požadoval vedle jízdného ve výši [částka] také přirážku k jízdnému ve výši [částka] za jízdu uskutečněnou bez jízdního dokladu. Žalovaná svůj dluh v celkové výši [částka] vůči žalobci dosud prokazatelně neuhradila. 5.) Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách v platném znění, § 49 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, článku 8 odst. 4 věty prvé smluvních přepravních podmínek v provozu metra, tramvají, lanové dráhy a autobusů Pražské integrované dopravy, ze kterého vyplývá, že žalovaná se jako cestující na výzvu pověřené osoby dopravce neprokázala platným jízdním dokladem, a je tak povinna zaplatit jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Protože žalovaná je od [datum] vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu ve výši [částka], je povinna podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platit žalobci úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Soud proto shledal žalobu za podanou po právu a v celém rozsahu jí vyhověl. 6.) Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bodu 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po [částka], náhradě hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši [částka] a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši [částka], které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.