3 C 125/2022-72 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji částku 3.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 1.500 Kč. Tvrdila, že 20. 11. 2019 její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], později [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 3.000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem 3.204,60 Kč a dalším příslušenstvím do 20. 12. 2019. Dle žalobkyně žalovaný dohodnuté podmínky nedodržel a vedle povinnosti zaplatit jistinu 3.000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení mu vznikla povinnost zaplatit poplatek 3.204,60 Kč, náklady na vymožení pohledávky a smluvní pokutu 1.500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, k úhradě ale nedošlo. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svoji obranu nic neuplatnil. 3. Po výzvě soudu, aby žalobkyně doložila, že před uzavřením úvěrové smlouvy [anonymizováno] řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, sdělila žalobkyně, svým povinnostem její právní předchůdkyně dostála, neboť měla k dispozici výplatní pásku žalovaného a mohla ověřit jeho totožnost, příjmy a výdaje. Dospěla tak k závěru, že příjmy žalovaného jsou pro poskytnutí úvěru 3.000 Kč dostačující. Výplatním lístkem, vystaveným [právnická osoba] na jméno a příjmení žalovaného je prokázáno, že v lednu 2019 mu byla vyplacena čistá mzda 29.391 Kč a září 2019 mu byla vyplacena čistá mzda 30.162 Kč. 4. Distančně uzavřenou smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 21. 11. 2019 je prokázáno, že [anonymizováno] a žalovaný se dohodli na poskytnutí spotřebitelského úvěru 3.000 Kč do 20. 12. 2019 na účet č. [bankovní účet]. Zápůjční úroková sazba činila 40 % p. a., poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 3.204,60 Kč, a celkem měl žalovaný vrátit 6.299,94 Kč. Obsah smlouvy dále podrobně upravuje práva a povinnosti stran, včetně následků porušení smlouvy a sankcí. Parametry úvěru jsou shrnuty ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Potvrzením [právnická osoba] o platbě je prokázáno, že [anonymizováno] odeslala 21. 11. 2019 na účet č. [bankovní účet] částku 3.000 Kč. Dle zprávy [právnická osoba] je prokázáno, že k 20. 11. 2019 byl majitelem a disponentem uvedeného účtu žalovaný. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 10. 2021, uzavřenou mezi [anonymizováno] a žalobkyní je prokázáno, že [anonymizováno] žalobkyni postoupila pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v seznamu. 7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že postoupila svoji pohledávku za ním žalobkyni. Dle podacího archu bylo oznámení žalovanému doručováno doporučenou poštou 29. 10. 2021. Jak vyplývá z výzvy před podáním žaloby z 3. 2. 2022, žalobkyně před zahájením řízení opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího archu výzvu odeslala 7. 2. 2022 doporučenou poštou. 8. Podle § 75 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst.1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Žalobkyně sice předložila dva výplatní lístky žalovaného, dokumentující příjem žalovaného ve výši kolem 30.000 Kč, že by si ale opatřovala od žalovaného další nutné informace o jeho závazcích a dalších výdajích, tyto informace ověřovala, analyzovala a objektivně vyhodnocovala, neprokázala. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy nejméně dva nesplácené závazky v řádech desetitisíců, což nepochybně naznačovalo, že žalovaný bude mít potíže s vracení jakéhokoliv dalšího krátkodobého úvěru a že není v podobných vztazích dostatečně spolehlivým. Soud má za to, že proto nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, a tuto smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. 16. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Z provedených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu 3.000 Kč do 20. 12. 2019, které žalovaný dosud nevrátil. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 3.000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 21. 12. 2019 do 17. 8. 2021 ve výši 497,26 Kč a s úrokem z prodlení 10 % ročně z 3.000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku, tj. ohledně 5.464,83 Kč a smluvní pokuty 1.500 Kč, shledal soud žalobu nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, neboť chybí právní titul, na jehož základě by bylo možno žalobkyni uvedené částky přisoudit. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle §