3 C 152/2021-83 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se svoji žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ji celkem 31.388 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jeho právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] [IČO], se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které ji poskytla peněžní prostředky, jež se žalovaná zavázala vrátit se sjednaným úrokem, odměnou za administrativní činnost a náklady na hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, zaplatila ve splátkách pouze 5.000 Kč a dluží žalovanou částku, v níž jsou zahrnuty i smluvní pokuty, s příslušenstvím. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což bylo žalované oznámeno. Přestože byla žalovaná žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu, neposkytla na něj žádné plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svoji obranu nic neuplatnila. 3. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, které předložila a které jsou oběma stranám známy. Smlouva o úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 1. 10. 2018, podepsaná jejími účastníky, prokazuje, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit též 1.444 Kč, představující úrok, 7.350 Kč jako úhradu za poskytnutí úvěru, 1.394 Kč na nákladech za vyhodnocení úvěru a 2.700 Kč za hotovostní inkaso splátek v bydlišti. Celková dlužná částka tak činila 27.888 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v pravidelných 14 měsíčních hotovostních splátkách po 1.992 Kč s tím, že prvá splátka se stala splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána pro uvedený počet splátek ve výši 15 % p.a. a pro případ prodlení se zaplacením jakékoliv splátky byla účastníky smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně s tím, že za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze žalované uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Další smluvní pokuta 500 Kč byla sjednána v návaznosti na zaslání oznámení o zesplatnění pohledávky. Žalovaná současně potvrdila podpisem smlouvy, že finanční prostředky 15.000 Kč v hotovosti v místě jejího bydliště převzala. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek, který tvoří přílohu smlouvy. 4. Listina s názvem žádost o úvěr žalobkyně prokazuje, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své majetkové a pracovní poměry. Žalovaná uvedla, že pracuje u [právnická osoba] od 25. 5. 2018 se mzdou 15.000 Kč měsíčně a zaměstnána je na dobu určitou do 31. 1. 2019. Tento údaj byl ověřen výplatní páskou a pracovní smlouvou. Žalovaná dále udala, že je svobodná, na bydlení v nájmu vynakládá 6.410 Kč měsíčně a částkou 3.000 Kč splácí své další půjčky, žádné další výdaje neuvedla. Dle uvedených údajů ji tak ze mzdy zbývalo 5.590 Kč. Dále žalovaná čestně prohlásila, že souhrnná výše jejich exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 27.000 Kč a řádné splácení dluhů právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatní pásky. 5. Přehledem transakcí je prokázáno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti zaplatila 2. 10. 2018 částku 2.000 Kč, 15. 10. 2018 částku 500 Kč, 2. 11. 2018 částku 700 Kč, 21. 11. 2018 částku 400 Kč, 6. 1. 2019 částku 400 Kč a 23. 1. 2019 částku 1.000 Kč, celkem tedy 5.000 Kč, z čehož dle žalobkyně 2.502,60 Kč bylo započteno na jistinu dluhu, takže na jistinu zbývá zaplatit 12.497,40 Kč. 6. Smlouva o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020 s dodatkem [číslo] z 13. 7. 2020 prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na úplatném postoupení pohledávek ze smluv o úvěru, specifikovaných v příloze smlouvy. V příloze je uvedena i předmětná pohledávka za žalovanou. Oznámením o postoupení pohledávek z 24. 7. 2020 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že pohledávka za ní z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni. 7. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 23. 11. 2020, adresovanou žalované, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva žalované odeslána doporučenou poštou dne 24. 11. 2020. 8. Podle § 75 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst.1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C [číslo], nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z údajů uvedených samotnou žalovanou, které částečně ověřila a doplnila nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavírání smlouvy věděla o tom, že žalovaná pracuje pouze v krátkodobém pracovněprávním vztahu, jehož skončení se očekávalo v době splácení předmětného úvěru. Příjem, který žalovaná ve svém zaměstnání dosahovala v porovnání s jí uváděnými výdaji evidentně neumožňoval žalované, aby si během zbývajících