3 C 174/2021-33 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně podala dne 13. 9. 2021 u soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném, svém otci, zvýšení výživného, naposledy určeného rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 5. 2019, č. j. 4 P 20/2007 – 159 ve výši 4 700 Kč měsíčně, na částku 6.600 Kč měsíčně. Dovolávala se toho, že od září 2021 došlo v jejich poměrech ke změně, která zvýšení výživného odůvodňuje. Žalobkyně zahájila studium třetího ročníku Střední umělecké školy grafické v [obec], kde stále platí školné ve výši 36.000 Kč ročně, na internát a stravování 2.200 Kč měsíčně, avšak s vyšším ročníkem studia se zvyšují náklady i na uměleckou činnost a učební pomůcky. Byla nucena pořídit si grafický tablet za 11.000 Kč, na další školní pomůcky vynakládá 2.000 Kč měsíčně, zvýšily se i další životní potřeby žalobkyně. 2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil a navrhoval zamítnutí žaloby. Měl za to, že částka 4.700 Kč potřeby žalobkyně vystihuje, a poukazoval na své omezené platební možnosti a další vyživovací povinnosti. 3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že jsou příbuznými v řadě přímé v prvém stupni a že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla naposledy soudně upravena rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. května 2019 č.j. 4 P 20/2007-159. 4. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 5. 2019, č. j. 4 P 20/2007- 159 je prokázáno, že výživné pro žalobkyni bylo ještě v době její nezletilosti zvýšeno na částku 4.700 Kč měsíčně a žalovanému bylo uloženo toto výživné hradit nejpozději do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky žalobkyně. Při stanovení výživného přihlédl soud ke skutečnosti, že od 1. 9. 2019 žalobkyně nastoupí ke studiu na Střední umělecké škole grafické v [obec] s povinností hradit školné ve výši 3.600 Kč měsíčně. Dále soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného 35.000 Kč, zohlednil jeho další dvě vyživovací povinnosti a přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný s žalobkyní není v žádném kontaktu a ani v minimální míře o ní osobně nepečuje. Matka žalobkyně v době rozhodování byla na mateřské dovolené s příjmem ve výši 10.000 Kč měsíčně a kromě žalobkyně měla vyživovací povinnost k její nezletilé sestře. 5. Ve shodě byly v řízení strany i o tom, že od posledního rozhodnutí o výživném došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně tím, že se zvýšily výdaje spojené se studiem (ubytování, stravné, školní pomůcky) a zvýšily se i běžné potřeby žalobkyně (kosmetika, oblečení). Dle listiny s názvem Informace pro rodiče ubytovaných žáků, z důvodu navýšení vstupních nákladů bude od 1. 2. 2022 zvýšena cena za ubytování na domově mládeže na částku 1.400 Kč, od listopadu 2021 došlo k navýšení finančního limitu na stravování žáků, a to u snídaní a večeří z částky 1.100 Kč na 1.300 Kč Dle smlouvy o studiu ze dne 19. 2. 2019 školné na Soukromé vyšší odborné škole grafické a [právnická osoba] se sídlem v [obec], pro žalobkyni činí 36.000 Kč. Potvrzení o studiu 1. 9. 2021 prokazuje, že žalobkyně ve školním roce 2021 2022 je žákyní 3.A třídy a studuje obor Grafický design. Žalobkyně je ve studiu úspěšná a své studijní výsledky v řízení prezentovala třemi snímky svých studijních prací. Žalobkyně dále vynakládá asi 400 Kč měsíčně na dopravu z místa bydliště do [obec] a zpět. Na obědy, cestovné a na další potřeby matka žalobkyni dává 1.000 Kč týdně. Matka hradí i další zvýšené potřeby žalobkyně. Jak prokazuje její mzdový výměr, matka od 1. 4. 2021 pracuje jako operátorka výroby s příjmem 20.145 Kč hrubého. Potvrzením o zdanitelných příjmech matky žalobkyně je prokázáno, že ve zdaňovacím období roku 2021 dosáhla zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti 151.148 Kč, přičemž záloha na daň z příjmů byla určena ve výši 6.250 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že čistý měsíční příjem matky žalobkyně v roce 2021 činil 16.099 Kč. Matka žalobkyně je vdaná a vyživovací povinnost má k 4leté polorodé sestře žalobkyně. Jak prokazují předložené výpisy z účtu matky žalobkyně, matka žalobkyni spoří 2.000 Kč měsíčně. 6. Dle žalovaného od posledního rozhodnutí o výživném pro žalobkyni ke změně poměrů na jeho straně nedošlo. Změnil jen zaměstnavatele a výhodou je, že nepracuje o víkendu, jeho příjem je obdobný. Zprávou zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] je prokázáno, že za prvých 10 měsíců roku 2021 činila čistá průměrná měsíční mzda žalovaného 16.622 Kč a na cestovních náhradách mu bylo vyplaceno za 10 měsíců roku 2021 celkem 165.475 Kč, tj. v průměru 16.547 Kč měsíčně. Žalovaný dle svého vyjádření cestovní náhrady pokládá za svůj další příjem a využívá je zejména k úhradě nákladů na bydlení, tj. na splátky hypotéky, platbu za elektřinu apod. Z této částky hradí i své náklady na pracovních cestách, neboť pracuje jako řidič mezinárodní kamionové dopravy, platí z nich sprchu a jídlo, tyto výdaje odhaduje na [číslo] až 5.000 Kč měsíčně. Jiný příjem než ze svého zaměstnání nemá. Žalovaný pracuje obvykle od pondělí až do pátku, v tomto období přespává v kamionu, v pátek se vrací domů a na každý víkend si k sobě bere další své děti, [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození], o něž v té době na základě mimosoudní dohody s jejich matkou pečuje. [příjmení] to se z jedné poloviny finančně podílí na úhradě jejich dalších potřeb, pravidelnou částku výživného na tyto děti již neplatí. Žalovaný jinak žije sám, vztah s žádnou ženou nemá. Je vlastníkem rodinného domu, ve kterém bydlí, splácí na něj hypotéku 2.500.000 Kč splátkami ve výši 10.000 Kč měsíčně, jiné nemovitosti nemá a z hodnotných movitých věcí vlastní osobní automobil r. výr. 2011. Splácí další dluh z úvěru ve výši 190.000 Kč, který si vzal na doplacení dlužného výživného žalobkyni, služeb advokáta a na pořízení automobilu. Splátky činí 3.800 Kč měsíčně. 7. Podle § 163 o. s. ř., rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 8. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 9. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 11. Po provedeném dokazování je možno přisvědčit žalobkyni v tom, že od poslední úpravy výživného došlo k podstatné změně okolností, rozhodných pro jeho určení. V uplynulých dvou letech se zvýšily nepochybně přirozené potřeby žalobkyně, která v mezičase dospěla. Není schopna se sama živit a připravuje se na budoucí povolání finančně nákladným studiem, v němž však může uplatnit a rozvíjet své vlohy. Ke školnému bylo přihlíženo již při minulém rozhodování, zvyšují se ale náklady na ubytování a stravování žalobkyně, zejména pak vzrostly náklady na školní pomůcky a potřeby, což odpovídá skutečnosti, že žalobkyně postoupila do 3. ročníku studia. Průměrný měsíční příjem žalovaného, z něhož lze při stanovení výživného vycházet, naproti tomu poklesl z 35.000 Kč na 33.300 Kč, jinak se jeho majetkové poměry nezměnily, shodný zůstává i okruh jeho vyživovacích povinností. S žalobkyní žalovaný není ani nyní v žádném kontaktu, neposkytuje ji ani morální podporu a nemá k ní prakticky žádný vztah. Zvýšené potřeby žalobkyně dosud nesla matka žalobkyně, která po skočení mateřské dovolené nastoupila do zaměstnání a její příjem se oproti době předchozího rozhodování zvýšil z 10.000 Kč měsíčně na zhruba 16.000 Kč měsíčně s tím, že vedle žalobkyně vyživuje další svou nezletilou dceru. Za této situace pokládá soud za důvodné, aby se i žalovaný na zvýšených potřebách žalobkyně podílel zvýšeným výživným. Za spravedlivé a odpovídající životní realitě pokládá soud, aby 1/3 žalovaným dosahovaných příjmů, tj. 11.100 Kč, byla považována za prostředky určené na výživu jeho finančně nesamostatných a nezaopatřených dětí. Žalovaný totiž musí mít možnost dostát dalším svým závazkům a ohled je třeba brát i na jeho životní potřeby. Žalobkyně je nejstarší z dětí žalovaného a má nejvyšší potřeby, vyživovací povinnost ke dvěma dalším svým dětem žalovaný plní faktickou péčí a nepravidelnými průběžnými finančními příspěvky na úhradu jejich potřeb. Výživné pro žalobkyni soud zvýšil z částky 4.700 Kč měsíčně na 5.300 Kč měsíčně, tj. o 600 Kč měsíčně, což shledává přiměřeným prokázaným skutkovým okolnostem. Na výživu ostatních dětí tak žalovanému bude zbývat cca 5.800 Kč, tj. 2.900 Kč na jedno dítě, což vzhledem ke způsobu, jakým k nim žalovaný vyživovací povinnost plní, pokládá soud za dostačující. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. Ve zbytku byla žaloba žalobkyně jako nedůvodná zamítnuta (výrok [příjmení]). 12. Výživné bylo zvýšeno od podání žaloby, tj. od 13. 9. 2021, soud proto uložil žalovanému, aby zpětným zvýšením vzniklý dluh za dobu od 13.