3 C 265/2021-58 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 160.000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že účastníci spolu uzavřeli dne 3. 12. 2019 ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl bezhotovostně 160.000 Kč s tím, že je žalovaný vrátí na vyzvání. Přestože žalobce žalovaného opakovaně k úhradě vyzýval, žalovaný zápůjčku nevrátil. Dne 4. 6. 2021 vyhotovil uznání dluhu, v němž sdělil, že dluh hodlá splatit v co nejkratší době, nic však nezaplatil, a to ani po upomínkách žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil. 3. Listinou s názvem Uznání dluhu ze dne 4. 5. 2021 je prokázáno, že žalovaný žalobci písemně potvrdil, že si od něho dne 3. 12. 2019 skutečně zapůjčil 160.000 Kč a tuto částku použil na financování vlastních potřeb. Dodal, že ji hodlá splatit v co nejkratší době z poskytnutého úvěru, který si vyřizuje. Listina je u tištěného jména a příjmení žalovaného ručně podepsána. 4. Výpisem z účtu žalobce č. [bankovní účet] je prokázáno, že z tohoto účtu odešla na protiúčet č. [bankovní účet] dne 4. 12. 2019 částka 160.000 Kč. 5. Předžalobní výzva z 7. 6. 2021 prokazuje, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky 160.000 Kč, představující dlužnou částku ze zápůjčky, do 7 dnů od doručení této listiny s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku výzva byla odeslána doporučenou poštou žalovanému na adresu trvalého bydliště. 6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2393 odst.1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 8. Z provedených důkazů vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce a došlo také k tomu, že žalobce žalovanému částku 160.000 Kč poskytl, tedy dle uzavřené smlouvy reálně plnil. Tyto skutečnosti potvrdil žalovaný v listině z 4. 5. 2021. Tato je sice nazvána„ Uznání dluhu“, její obsah však výslovné prohlášení žalovaného o uznání dluhu co do důvodu nezachycuje. Je z ní ale zřejmé, že k zapůjčení finanční částky došlo, že měla být vrácena a že povinnost zápůjčku vrátit již žalovanému vznikla. Žalobce tvrdí, že k vrácení dosud ani z části nedošlo, žalovaný toto tvrzení žalobce v řízení nijak nerozporoval. Za tohoto stavu proto soud rozhodl tak, že žalobci v celém rozsahu vyhověl včetně požadavku na úrok z prodlení, o němž rozhodl podle § 1970 o. z. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalobce zároveň v řízení prokázal, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslal výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravil. Žalobci přiznaná částka nákladů řízení představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 6.400 Kč, odměnu advokáta dle § 8 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 30.000 Kč za 4 vykonané úkony právní služby a 7.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání 21. 3. 2022), čtyři paušální částky náhrady hotových výdajů à 300 Kč stanovené dle § 13 odst. 3 AT, tj. 1.200 Kč, a náhradu jízdného zástupce z místa jeho sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák.č.262/2006 Sb., ve výši 3.065,50 Kč, a částku 6.552 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty. Náklady žalobce tak činí celkem 47.217,50 Kč a soud uložil žalovanému, aby tuto částku žalobci zaplatil do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. 10. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.