3 C 33/2022-54 — Okresní soud v Jičíně

Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20.925 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalovanému dne 23. 11. 2018 poskytnuto 12.000 Kč, které měly být splaceny nejpozději dne 23. 12. 2018 s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 2.925 Kč. Žalovaný do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Dle žalobkyně byl žalovaný před uzavřením smlouvy prověřován z hlediska úvěruschopnosti, byly od něho vyžádány informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a jiných relevantních poměrech, které byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty. Tyto údaje nevzbudily v žalobkyni pochybnosti o schopnosti žalovaného peněžní prostředky splatit. Žalobkyně vedle uvedeného požadovala přisouzení sjednané smluvní pokuty 6.000 Kč a účelně vynaložené náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného 2.500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatnil. Distančně uzavřenou smlouvou o zápůjčce je prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se dne 22. 11. 2018 dohodli na tom, že žalobkyně žalovanému poskytne zápůjčku ve výši 12.000 Kč na jím udaný bankovní účet [číslo] [bankovní účet] a že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí do 30 dnů s poplatkem 2.925 Kč. Pro případ prodlení byla účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně může na žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dle rozpisu. Podrobněji byly vztahy účastníků upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Zprávou [právnická osoba] ze dne 3. 3. 2022 je prokázáno, že majitelem účtu [číslo] [bankovní účet] je žalovaný. 23. 11. 2018 byla na tento účet připsána částka 12.000 Kč z protiúčtu [číslo] [bankovní účet]. Upomínkami ze dne 30. 12. 2018, 6. 1. 2019, 13. 1. 2019, 22. 1. 2019 a 6. 2. 2019 byl žalovaný urgován o úhradu zápůjčky a poplatku s příslušenstvím na účet, mimo jiné, [číslo] [bankovní účet]. Dne 23. 11. 2021 mu doporučenou poštou odešla výzva k úhradě před podáním žaloby z téhož data. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů o prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobkyně uvedla, že žádná skutkové tvrzení doplňovat nebude a nepředložila k uvedenému ani žádné důkazy. Uvedla, že předpokládá, že to povede k závěru o neplatnosti smlouvy a pro tento případ navrhla rozhodnout dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Podle §2 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst.1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C [číslo], nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Žalobkyně sice tvrdila, že údaje o majetkových poměrech žalovaného si od něho vyžádala, toto tvrzení však nijak nedoložila. Nelze proto uzavřít, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy žalobkyně své zákonné povinnosti. Neprověřením úvěruschopnosti žalovaného došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá, a k přestoupení zákona. Předmětnou smlouvu o zápůjčce soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu finanční plnění 12.000 Kč, jež se žalovaný zavázal zaplatit do 23. 12. 2018, nevrátil však nic. Od 24. 12. 2018 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení 12.000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 24. 12. 2018 do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl. Vzhledem k výsledku řízení rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože poměr úspěchu a neúspěchu stran byl v řízení přibližně vyrovnaný. Podle § 160 odst. l o.s.ř. stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti uvedené ve výroku v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.