5 C 69/2020-231 — Okresní soud v Jičíně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení neuhrazených prostředků poskytnutého úvěru ve výši 2. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným dne 17. 4. 2019 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se zavázal poskytnout 40.000 Kč Smlouva byla mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, když žalovaný odsouhlasil smluvní dokumentaci a navazující úkony v podobě doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě). Celkem mělo být žalobci zaplaceno 74.083 Kč, z toho na jistinu úvěru 40.000 Kč a na sjednané úroky 34.083 Kč) v 72 měsíčních splátkách po 1.029 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Sjednány byly doplňkové služby a to inkasní službu a služby„ PODPORA“. Žalovaný neuhradil splátku připadající na den 15. 9. 2019 ve výši 1.730 Kč sestávající ze splátky úvěru ve výši 1.029 Kč, inkasní služby ve výši 164 Kč a služby podpora ve výši 537 Kč. V návaznosti na to adresoval žalobce žalovanému prvou upomínku zpoplatněnou částkou 300 Kč podle článku V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru. Podobně částkou 500 Kč byla zpoplatněna druhá upomínka. Pro trvající prodlení žalovaného přistoupil žalobce k zesplatnění zůstatku úvěru podle článku V. odst. 5.5 smlouvy o úvěru. Dluh byl vyčíslen souhrnnou hodnotou 137.885,07 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani později v průběhu řízení své procesní stanovisko nezpřístupnil. 4. V rámci přípravy jednání byl žalobce vyzván usnesením ze dne 5. 5. 2022, č. j. 5 C 69/2020-113, k označení důkazů k prokázání tvrzení o právním jednání žalovaného při uzavírání smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 4. 2019 prostřednictvím prostředku elektronické komunikace, zejména k tvrzení, že žalovaný svým právním jednáním akceptoval smlouvu (právě) v podobě, jak byla žalobcem označena a předložena. 5. Žalobce v procesní reakci obšírně vysvětlil, že řádně posoudil úvěryschopnost žalovaného, vyžádal od něj potřebné údaje a hodnotil dílčí nároky na zaplacení doplňkových služeb a sankční ujednání jako platně sjednané, nikoli v rozporu se spotřebitelským statusem, když odkázal mimo jiné na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z oboru ekonomika. Následně v bodech IV. až VI. žalobce hodnotí nejenom přípustnost vedlejších ujednání inkasní služby a služby PODPORA a sjednaných sankcí, ale i skutečnost, že [obec] národní banka neshledala v rámci přezkumu nebankovního úvěru žádné pochybení. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž je vyjádřeno, že nelze přezkoumávat a posuzovat ujednání o předmětu plnění nebo ceně, neuplatní se ust. § 1813 o. z., neboť je to výrazem autonomie vůle bez možnosti soudu do obsahu smlouvy vstupovat. Pod bodem VIII. doplňujícího podání žalobce popisuje způsob, jakým bylo s žalovaným jednáno cestou služeb elektronických komunikací. První fází stalo se telefonické probrání požadavku žalovaného, následovala identifikace a provedení podpisu smlouvy a dalších ujednání cestou SMS kódu s odkazem na článek [číslo] smlouvy. Na podkladě vylíčení rozhodujících skutečností žalobce dovodil, že je nezpochybnitelné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v podobě, jak byla žalobcem předložena při dodržení souhlasů žalovaného s verifikací a po posouzení jeho úvěryschopnosti. Pod bodem IX. žalobce popsal proces ověření kredibility žalovaného označením podkladů, které mu k tomu sloužily s odkazem na podrobnosti k příjmovým poměrům v příloze [číslo] smlouvy o úvěru. 6. Skutkový závěr stojí na dokazování odvíjejícím se od listinných důkazů: smlouva o úvěru a smluvní dokumentace (č. l. 27-41, doklady o vypravení úvěru (č. l. 47-48, 52), potvrzení o úhradě dluhu (č. l. 49), potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce (č. l. 50), výpis z běžného účtu (č. l. 141), upomínky s doklady o odeslání (č. l. 53-56), zesplatňující dopis s dokladem o odeslání (č. l. 42-45), auditní zpráva – spotřebitelský úvěr (č. l. 128-138) a sdělení České národní banky (č. l. 139-140). 7. Po stránce skutkové se uzavírá, že žalovaný přijal, jak je to prokázáno smlouvou o úvěru a doklady o platbách žalobce, že bylo poskytnuto celkem 40.000 Kč, když z toho připadlo na 8.000 Kč na náklady spojené s vyřízením úvěru, 20.855 Kč na úhradu předchozího závazku a 11.145 Kč bylo určeno k výplatě. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, když se identifikace žalovaného ověřovala telefonicky a verifikační platbou k dosažení elektronického podpisu žalovaného. Tomu předcházelo zjištění relevantních údajů k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného jak formou externích a interních databází, tak údajů poskytnutých žalovaným. 8. Jak žalobce vysvětlil s odkazem na soudobou judikaturu, jsou právní jednání realizovaná elektronicky přípustná, je však kladen zvýšený důraz na kontrahujícího, který je nositelem důkazní povinnosti v rámci soudního řízení, aby označil a zpřístupnil takové důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalovaný zavázal nejenom v rozsahu zaplacení jistiny úvěru ve výši 45.000 Kč, ale přijal při právním jednání další práva a povinnosti, jak jsou ponejvíce reprezentovány službou POHODA a sankčními ujednáními. Uzavření smlouvy cestou prostředků komunikace na dálku žalobce prokázal nejenom vlastní smlouvou včetně jejích příloh, ale zejména jejím naplnění. Ačkoli je smlouva o úvěru konsenzuálním právním jednáním prokazují detaily plateb a vyrozumění dlužníka, že částka 40.000 Kč byla fakticky čerpána na sanaci předchozího dluhu, úhradu odměny úvěrujícímu a konečně i faktickou bezhotovostní platbou ve prospěch účtu označeného ve smlouvě o úvěru. 9. Po právní stránce se skutková zjištění posuzují podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, se zavázal poskytnout žalovanému úvěr, kterému odpovídá povinnost čerpané prostředky věřiteli vrátit způsobem dohodnutým ve smlouvě a nad to poskytnout odměnu, jak je předvídána v ust. § 2395 o. z. 10. Ujednání o inkasu a službě PODPORA jsou výrazem innominátní autonomie vůle účastníků a podřazena pod ust. § § 1746 odst. 1 o. z. 11. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru, která je svou povahou konsenzuálním dvoustranným právním jednáním, se tak stal závazek žalobce poskytnout úvěr, a pakliže byl žalovaným čerpán, vznikla k tomu povinnost k vrácení úvěru včetně úroku formou sjednaných měsíčních splátek. Žalovaný, ač se k tomu zavázal, nedostál svým povinnostem a čerpané prostředky řádně a včas nevrátil. 12. Utvrzení závazku smluvní pokutou pro případ porušení smluvní povinnosti je právem aprobováno a upraveno ust. § 2048 a násl. o. z. 13. Úprava, jak je provedena smlouvou není kolizní s ust. § 1813 o. z., neboť je zachována forma právního jednání, kdy ujednání o smluvní pokutě je součástí vlastní smlouvy nikoli adhezních ujednání. 14. Žalobce se v postavení úvěrujícího zavázal poskytnout žalovanému v postavení úvěrovaného úvěr ve výši 40.000 Kč. Vztahy mezi účastníky jsou vedle shora uvedených předpisů regulovány zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpis se zejména uplatní v rámci hodnocení výše sazby smluvní pokuty a hodnoty, jakou byla v řízení uplatněna. 15. Podle § 122 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 16. Podle § 122 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 17. Žalovanému, po té, co byly úvěrové prostředky čerpány, vznikla povinnost k jejich vrácení spolu s odměnou věřiteli v podobě úroku a placení útrat inkasa. Nad to byly sjednány další služby PODPORA, která mají sice innominátní charakter, ale blíží se pojistné smlouvě, neboť slouží ke krytí rizik nahodilých událostí ve sféře žalovaného. 18. Při absenci skutkových a právních námitek žalovaného je nárok žalobce shledáván důvodným co do jistiny neuhrazeného úvěru ve výši 38.920,42 Kč, úroků ve výši 31.046,44 Kč, inkasní služby ve výši 11.152 Kč, služby podpora – odklad ve výši 8.228 Kč, podpora – nemoc ve výši 14.144 Kč, podpora – práce ve výši 14.144 Kč, nákladů upomínek ve výši 800 Kč a smluvních pokut ve výši 9,02 Kč a 19.460,21 Kč. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při splnění podmínky hypotézy ust. § 142a o. s. ř. již tím, že žalobce nebyl se svým důvodně uplatněným nárokem uspokojen ani po zahájení řízení (vizte usnes