3 C 238/2022-94 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 921,36 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela s žalovanou 15. 11. 2021 rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet, který tak žalovaná mohla začít využívat. Podpisem rámcové smlouvy žalovaná požádala o úvěr 20 000 Kč a po posouzení její schopnosti úvěr splácet ji byl tento poskytnut výplatou na běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr včetně smluvního úroku ve výši 17,9 % p.a. splácet v pravidelných měsíčních splátkách 908 Kč, čemuž v měsících prosinec 2021 až duben 2022 vyhověla. V květnu 2021 však na splátku zaplatila pouze 6,01 Kč a ani další splátky přes upomínky nezaplatila. Žalobkyně ke dni 25. 7. 2022 úvěr zesplatnila a vyzývala žalovanou k zaplacení, čemuž však tato nevyhověla. Žalobkyně tak žaluje o dluh sestávající z jistiny 16 921,36 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 24. 4. 2022 do 24. 7. 2022 ve výši 733,31 Kč, smluvního úroku 17,9 % p.a. od 25. 7. 2022 do 22. 8. 2022, smluvního úroku 11,75 % p.a. od 23. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení 11,75 % p.a. od 4. 8. 2022 do zaplacení a poplatků 939 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na svoji obranu nic neuplatnila. 3. Rámcovou smlouvou [číslo] o službách, včetně platebních, uzavřenou účastníky distančním způsobem dne 15. 11. 2021, je prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytovat žalované své služby včetně služeb platebních dle výběru žalované. Dohodnuto bylo vedení běžného účtu [číslo] s debetní kartou a neúčelový, nezajištěný úvěr č. HU01080339 ve výši 20 000 Kč na dobu 28 měsíců s povinností splatit jej v 27 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 908 Kč se základní úrokovou sazbou 17,90 % a pojištěním ve výši 79 Kč měsíčně. Splatnost splátek měla nastat 20. den v každém měsíci. S obsahem úvěrové smlouvy jsou v souladu údaje uvedené ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dodatkem k rámcové smlouvě ze dne 22. 2. 2022 bylo změněno datum pravidelné splátky na 24. den v každém měsíci. Vztahy účastníků podrobně upravují obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Ke smlouvě žalobkyně poskytla splátkový kalendář, obsahující přehled dat jednotlivých plánovaných splátek a jejich rozúčtování. Obsažen je i přehled plateb, které žalovaná na úvěr zaplatila. Za dobu od 20. 12. 2021 do 31. 7. 2022 zaplatila 5 splátek (včetně pojistného) po 987 Kč, tj. 4 935 Kč, dále v květnu 2022 částku 6,01 Kč v červenci 3 pojistné x 79 Kč, celkem na úvěr a pojištění 5 178,01 Kč. 4. Výpis z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] prokazuje, že částka 20 000 Kč dle úvěrové smlouvy byla žalované bezhotovostně doručena 16. 11. 2021 a úvěr byl tedy uvedeného dne čerpán. Přehled plateb, které žalovaná na úvěr zaplatila, prokazuje, že celkem uhradila 4 546,01 Kč, nezaplaceno tak zůstalo 15 453,99 Kč. 5. Žalobkyně v přehledu nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu vyčíslila, že náklady na 20 dnů vymáhání dluhu činily 592,20 Kč. 6. Výzvou z 25. 7. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě celého zůstatku dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 18 593,67 Kč do 3. 8. 2022. Dle podacího archu byla výzva žalované odeslána doporučenou poštou dne 27. 7. 2022. 7. Žalobkyně v řízení též prokazovala, jak před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Uvedla, že posouzení provedla na základě informací žalované, které si dle potřeby ověřila. Žalovaná ji předložila 15. 11. 2021 oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory z 12. 8. 2021, kterým prokázala příjem za předcházející období 10 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně dle svého vyjádření lustrovala v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, informace některých společností patřících do PPF, insolvenční rejstřík.) Žalobkyně neměla pochybnosti o schopnostech žalované úvěr splatit, a proto ji byl poskytnut, zatímco další žádosti žalované byly zamítnuty. K žádosti o úvěr žalovaná udala, že bydlí v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti, splácí jiný úvěr splátkou 618 Kč a má hlavní příjem 10 000 Kč z dávky sociální podpory. Posledně uvedený příjem byl doložen oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory z 12. 8. 2021. Žalobkyně dále poskytla přehled navazujících 9 žádostí žalované o úvěr, jimž nevyhověla. Výdaje domácnosti žalované v červenci 2021 byly uvažovány ve výši 3 500 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 28 000 Kč, výše hlavního příjmu na rodičovské dovolené 30 000 Kč. 8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, žalobkyně lustrovala žalovanou v přístupných registrech, znala jediný doložený příjem žalované 10 000 Kč měsíčně a věděla, že žalovaná je na rodičovské dovolené, vyživuje dvě nezletilé děti, bydlí v nájmu a splácí další úvěr splátkou 618 Kč. Z těchto údajů je naprosto zjevné, že je důvodné pochybovat, že žalovaná bude schopna dostát závazkům z úvěrové smlouvy, neboť příjmy pro zajištění běžných životních potřeb jedné dospělé osoby a dvou dětí jsou sotva dostatečné. Pokud za té