3 C 98/2022-133 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně, postupník pohledávek společnosti [právnická osoba] (dále též jen„ banka“), podala u soudu 28. 5. 2020 proti žalovanému žalobu, kterou se domáhala zaplacení 11 386,37 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jeho právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě se zavázala zřídit a vést pro něho bankovní účet a poskytnout mu kontokorentní úvěr [anonymizováno], jenž mu umožnil přečerpat prostředky na účtu do sjednaného úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem, kreditní období a nepřekročit povolený limit. Svým povinnostem nedostál, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácel řádně a včas. [příjmení] využila svého práva a přečerpaný zůstatek 9 286,37 Kč převedla na nově zřízený úvěrový účet a požadovala, aby dluh žalovaný splácel v pravidelných splátkách. Ani tuto povinnost žalovaný neplnil, úvěr byl proto zesplatněn ke dni 29. 1. 2019 a žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Po zesplatnění pohledávky ani po postoupení pohledávky žalovaný na dluh již nic neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatil. 3. Smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2018, je prokázáno, že banka a žalovaný si dohodli vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů. Banka se zavázala vést žalovanému účet pro vedení platebního styku a poskytnout mu spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit pod sankcí sankčního poplatku dle sazebníku banky a s tím, že banka je oprávněna účtovat poplatky dle smluvních ujednání. Dispozice ke smlouvě upravují dohodnuté podmínky podrobněji, navazují na Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru banky, účinné od 31. 12. 2013. Dispozice, pokud jde o úrokovou sazbu odkazuje na úrokový lístek banky, výši poplatků upravuje sazebník banky. Úroková sazby [anonymizováno] byla sjednána ve výši 21,99 % p.a., úroková sazba splatného [anonymizováno] byla sjednána ve výši 24 % p.a. a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku [anonymizováno] činí 29 % p.a. Základní parametry [anonymizováno] jsou shrnuty ve Formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru včetně bankovních poplatků. 4. Žalobkyně prokázala, že před schválením kontokorentního úvěru prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela z údajů žalovaného v žádosti klienta o revolvingový úvěr [anonymizováno] ze dne 30. 05. 2018, v níž uvedl průměrný čistý příjem od zaměstnavatele [právnická osoba] za 3 měsíce 20 504 Kč, celkový čistý příjem domácnosti 25 000 Kč, s tím, že je svobodný, bydlí v pronájmu a má sjednaný pracovní poměr jako dělník na dobu neurčitou. Výši příjmu žalovaný doložil potvrzením zaměstnavatele z 30. 5. 2018. Dle vyjádření banky, byla úvěruschopnost žalovaného hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky, byly prověřeny interní i externí dostupné databáze. Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 991,91 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že neměl v době podání žádosti žádné závazky. Vyhodnocením údajů banka umožnila žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr formou přečerpání zůstatku na bankovním účtu do povoleného limitu 7 000 Kč, což představovalo výslednou měsíční splátku 157,28 Kč. 5. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] je prokázáno, že kontokorentní úvěr do povoleného limitu vyčerpal v srpnu 2018, protože mu ale byly současně účtovány úroky a poplatky, k 17. 8. 2018 byl povolený limit překročen, zůstatek na běžném účtu žalovaného činil mínus 8 102,13 Kč a ke dni 13. 9. 2018 dosáhl výše mínus 9 286,37 Kč. Jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet], dne 27. 9. 2018 byl tento zůstatek převeden na úvěrový účet, protože [anonymizováno] byl zrušen výpovědí, a žalovaný jej měl splácet splátkami 774 Kč měsíčně Žádné splátky ale neposkytoval a byly mu jen bankou účtovány úroky a poplatky. V důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání byl úvěr č. [bankovní účet] prohlášen k 29. 1. 2019 za splatný, což žalovanému bylo oznámeno dopisem banky z 30. 1. 2019, jímž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky 11 424,51 Kč, sestávající z nesplaceného úvěru 9 286,37 Kč, úroku z prodlení 38,14 Kč, dlužných poplatků 1 800 Kč, nákladů na upomínání 300 Kč Tyto částky vyplývají rovněž v výpisů úvěrového účtu žalovaného a vychází z nich i žalobní požadavek žalobkyně. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 18. 2. 2020 je prokázáno, že žalobkyni byly postoupeny pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru nebo ze smluv o bankovních produktech, specifikované v příloze [číslo] této smlouvy. V seznamu, označeném jako Příloha č. 1, je jako pohledávka postoupená žalobkyni, uvedena pohledávka za žalovaným. 7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 je prokázáno, že žalovaný byl bankou písemně vyrozuměn o postoupení pohledávky žalobkyni. Dle podacího archu bylo oznámení odesláno žalovanému doporučenou poštou dne 3. 3. 2020. 8. Předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2020 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby ji dlužnou částku včetně příslušenství uhradil s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího archu bylo oznámení odesláno žalovanému doporučenou poštou dne 6. 4. 2020. 9. Po právní stránce hodnotil okresní soud věc dle uzavřené smlouvy, přihlédl též k § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s přihlédnutím k ustanovení § 1810 a násl. o.z. a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Smlouva o úvěru byla po řádném prověření schopností žalovaného dluh splatit platně sjednána, právní předchůdkyně žalobkyně - banka - své povinnosti z ní řádně splnila, žalovaný plnění, k nimž se zavázal, ale nesplnil. Banka proti žalovanému postupovala dle smluvních podmínek a domáhala se úhrady vzniklého dluhu, nakonec pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Ani té žalovaný neplnil, ač k tomu byl vyzýván. Žalobkyně v řízení podrobně vysvětlila, z čeho se dluh žalovaného sestává, její tvrzení nebyla v řízení zpochybněna ani vyvrácena. Za tohoto stavu nezbylo, než žalobě žalobce, tak jak byla podána, vyhovět. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. Rozhodnutí o úroku z prodlení vychází z ustanovení §1970 o.z., jeho výše z vlád. nař. č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu plnění a o právo na náhradu nákladů řízení se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení 2 252 Kč je představována náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnou advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, (dále„ AT“) ve výši 900 Kč (3 úkony à 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby-podání zástupce žalobce z 8. 6. 2022 není honorováno, protože jím byly pouze odstraňovány nedostatky žaloby), třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částkou 252 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč, přiznanou dle § 14a ATa § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Ke stanovení odměny advokáta vč. paušálních náhrad dle § 14 b) AT přistoupil soud proto, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovatelném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a jeho tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o tom, že žalovaný je povinen všechny povinnosti podle toho rozsudku splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.