7 C 227/2022-15 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 6. 12. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalované ke dni 25. 10. 2022. Tvrdil, že žalovaná je jeho dcerou. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 8. 2021 čj. 30 P 96/2013-449 se zavázal platit na žalovanou výživné ve výši 1 800 Kč měsíčně. Žalobu na zrušení vyživovací povinnosti k žalované podal proto, že v současné době se žalovaná již nepřipravuje na budoucí povolání, k 25. 10. 2022 přestala být žákyní střední školy. 2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti nesouhlasila, poukázala na to, že sice ukončila studium na střední škole k uvedenému datu, ale učinila tak proto, že měla velké množství absence s důvodu nemoci. Je v evidenci úřadu práce, ale zaměstnání se jí zatím nepodařilo sehnat. Od září 2023 si chce studium dokončit. 3. Z rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 8. 2021 čj. 330 P 96/2013 – 449 vzal soud za prokázané, že s účinností od 1. 8. 2021 byla otci tehdy nezl. žalované uložena povinnost platit na žalovanou výživné ve výši 1 800 Kč měsíčně. Žalobce měl tehdy vyživovací povinnost ještě k synovi [jméno], dle rozsudku měl platit výživné ve výši 1 200 Kč měsíčně. Žalovaná tehdy studovala na střední škole. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 9. 2021. 4. Z potvrzení Střední školy řemesel a základní školy [obec] vzal soud za prokázané, že žalovaná ke dni 25. 10. 2022 přestala být žákyní 3. ročníku oboru vzdělávání Pečovatelské služby. 5. Z potvrzení Úřadu práce ČR kontaktního pracoviště [obec] vzal soud za prokázané, že žalovaná je od 26. 10. 2022 v evidenci uchazečů o zaměstnání, podporu v nezaměstnanosti nepobírá. Na den 8. 2. 2023 byla pozvána na schůzku s názvem„ poradenství, rekvalifikace a APZ“ 6. Žalovaná při jednání soudu uvedla, že se schůzky zúčastnila, další návštěvu úřadu práce má naplánovanou na den 6. 3. 2023. Zaměstnání se jí zatím nepodařilo sehnat, všude po ní požadují výuční list, který nemá. Ve školním roce 2023 [číslo] si chce dokončit třetí ročník školy. Její příjem je v současné době tvořen pouze výživným. <i>7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>8. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> 9. V řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno potvrzením školy, jakož i shodnými tvrzeními účastníků řízení, že žalovaná dne 25. 10. 2022 ukončila studium na střední škole. Od 26. 10. 2022 je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Ukončením školy (je zcela nerozhodné, zda tak učinila z vlastního rozhodnutí či vykonáním závěrečné zkoušky) tak žalovaná získala schopnost živit se sama, proto soud považuje žalobu za důvodnou a bylo jí vyhověno. Pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav existující v době jeho vyhlášení. Toto je stanoveno v ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Dle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Skutečnost, že žalovaná si hodlá ve školním roce 2023 [číslo] dokončit studium střední školy, kdy chce vystudovat závěrečný třetí ročník, je pro rozhodnutí soudu bezpředmětné. 10. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobce, který byl ve věci úspěšný, soudu nepředložil listinu, z níž by vyplývalo, že ještě před podáním žaloby se snažil s žalovanou dohodnout, navíc již v žalobě se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad II tohoto rozsudku.