3 C 245/2023-61 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se svoji žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji částku celkem 13 494 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jeho právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále též jen [anonymizováno]) po prověření jeho úvěruschopnosti se žalovaným uzavřela 27. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem 5 801 Kč v týdenních splátkách do 7. 12. 2016. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, zaplatil pouze jednu splátku ve výši 307 Kč a dluží žalovanou částku s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno. Přestože byl žalovaný žalobkyní před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu, neposkytl na něj žádné plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svoji obranu nic neuplatnil. 3. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, které předložila. Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 1. 2016 prokazuje, že [anonymizováno] a žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě [anonymizováno] žalovanému poskytla půjčku v celkové výši 8 000 Kč hotovosti, s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 5 801 Kč, jenž je součtem úroku ve výši 834 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 333 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 3 634 Kč. Celková dlužná částka tak činila 13 801 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit v pravidelných 45 týdenních splátkách po 307 Kč s poslední splátkou 293 Kč Smlouva je oboustranně podepsána. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že [anonymizováno] před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí jeho schopnost úvěr splácet na základě informací, které ji poskytl i žalovaný. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. V jejich čl. 4 byla sjednána pro danou zápůjčku výpůjční úroková sazba 21,90 % p. a. 4. Zákaznickou kartou je prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného, byl dotazován na své majetkové, rodinné a pracovní poměry, uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, vzdělání má základní, děti nemá, pracuje u [právnická osoba] jako skladník, což bylo ověřeno, s příjmem 11 000 Kč, s tím, že na nájem vynakládá 3 500 Kč, 200 Kč na telefon, dále 2 100 Kč na externí splátky zápůjček a na ostatní výdaje domácnosti dává 5 000 Kč, výdaje činí celkem 11 800 Kč. Dále je zaznamenána jako další příjem domácnosti částka 9 000 Kč, aniž by byl tento příjem ověřen a aniž by bylo zřejmé, o jaký příjem se jedná a zde je s ním žalovaný oprávněn disponovat. Na to je nepřezkoumatelným způsobem uvažováno s částkou 19 000 Kč jako s příjmem žalovaného a po odečtení měsíčních výdajů je učiněn závěr, že žalovaný má použitelný příjem 7 200 Kč. K ověření údajů předložil žalovaný občanský průkaz pracovní smlouvu a výplatní pásky. 5. Tabulka umoření prokazuje, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy pouze jedinou splátku 307 Kč, a to dne 8. 2. 2016. Dle žalobkyně po této platbě zůstalo na jistě k úhradě 7 861,05 Kč a na poplatku 5 632,95 Kč. Žádnou další platbu dosud žalovaný [příjmení] ani žalobkyni nezaplatil. 6. Smlouva o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 prokazuje, že [anonymizováno] a žalobkyně se dohodly na úplatném postoupení pohledávek ze smluv o půjčce nebo zápůjčce, specifikovaných v seznamu pohledávek, který je přílohou smlouvy. V příloze je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. Oznámením o postoupení pohledávek z 6. 1. 2021 je prokázáno, že [anonymizováno] sdělila žalovanému, že pohledávka za ním ze smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni. Oznámení bylo dle podacího lístku žalovanému odesláno 25. 1. 2021 doporučenou poštou. 7. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 1. 6. 2023, adresovanou žalovanému, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána doporučenou poštou dne 1. 6. 2023. 8. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 13. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že [anonymizováno] při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného zápůjčku splácet řádně. Ověřila si příjem žalovaného 11 000 Kč a věděla od něho, že jeho měsíční výdaje jsou 11 800 Kč, a že jsou tedy vyšší než tento příjem. Do příjmů žalovaného za této situace zahrnula nijak nepopsaný a neověřený příjem 9 000 Kč, který navíc sečetla s příjmem žalovaného chybně, neboť dále uvažovala s částkou 19 000 Kč a vykalkulovala zcela nepodložený„ použitelný příjem“ na úhradu splátek 7 200 Kč. Jiné prověřování možností a schopností žalovaného úvěr splácet neprovedla a pouze formálně se spolehla na to, že žalovaný podepsal předem předtištěné ujištění, že jeho úvěruschopnosti byla posouzena odborně. Takovýto postup [anonymizováno] nesvědčí o tom, že by úvěrování, alespoň v tomto konkrétním případě, provedla s odbornou péčí, jak zákon vyžaduje. Úvěrující se nemůže zbavit své zákonné povinnosti úvěruschopnost úvěrovaného odborně prověřit a odpovědnost za ni přenést na úvěrovaného. Pak ovšem nelze než uzavřít, že [anonymizováno] porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, a předmětnou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Z provedených důkazů vyplývá, že [anonymizováno] poskytla žalovanému bez platného právního důvodu 27. 1. 2016 částku 8 000 Kč do 7. 12. 2016. Žalovaný vrátil 307 Kč a se zbývající částkou 7 613 Kč od 8. 12. 2016 je v prodlení. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z 7 613 Kč od 8. 12. 2016 do 18. 12. 2020 činí 2 994,91 Kč, žalobkyni tato částka náleží, stejně tak jako zákonný úrok 8,05 % p. a. z částky 7 613 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Zbytek žalobního požadavku žalobkyně shledává soud vzhledem k výše přijatým závěrům nedůvodným a žaloba ohledně něho byla zamítnuta. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. 2 občanského soudního řádu („o.s.ř.“)