11 C 204/2025-60 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 24. 6. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 20.579,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20.579,88 Kč za dobu od 23. 2. 2025 do zaplacení.2. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným 22. 3. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 16.502,19 Kč. Úvěr měl být splacen do 22. 2. 2025. Žalovaný se zavázal uhradit úrok 4.077,69 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplatil. Pohledávka byla postoupena na žalobce.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 22. 9. 2025. K jednání dne 6. 11. 2025 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce a žalovaný se z jednání omluvili. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Žalobce tvrdil, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným 22. 3. 2024 prostřednictvím internetu smlouva o úvěru. K tomu bylo předloženo písemné vyhotovení smlouvy o úvěru, která není podepsána žalovaným.5. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, měl dle 86 z. č. 257/2016 Sb. před uzavřením dané smlouvy prověřit úvěruschopnost žalovaného. Toto, ale nebylo v řízení dostatečně doloženo. Žalobce v žalobě netvrdil, že by byla jeho právním předchůdcem před uzavřením úvěrové smlouvy a před jejím navýšením posouzena úvěruschopnost žalovaného. Ani z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by před uzavřením úvěrové smlouvy došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného a jak byla úvěruschopnost prověřena. Toto nevyplývá ani z listin označených jako smlouva o úvěru splatném ve splátkách č 853181002 ani z dalších předložených důkazů. Protože nebylo prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného, je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná.8. Navíc nebylo prokázáno, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá. Nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru v předkládané podobě a to ani dle § 561 odst. 2 o. z. protože nebylo doloženo, že žalobcem předkládané záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému – smlouva o úvěru byly chráněny proti změnám. Nebylo prokázáno, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS.9. Proto nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit povinnost zaplatit žalovanou částku, to jest žalovanou jistinu, úroky. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, soud žalobu o zaplacení úroku ve výši 4.077,69 Kč, včetně úroku z prodlení z úroků zamítl. U žalované jistiny, úroku z prodlení z této částky musel zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému nárok vůči žalovanému z jiného právního důvodu.10. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného právní předchůdce žalobce poukázal dne 22. 3. 2024 30.000 Kč, respektive žalovanou jistinu 16.502,19 Kč. Toto bylo prokázáno výpisem z běžného účtu, zprávou společnosti , právnická osoba, . Žalovaný žalovanou jistinu 16.502,19 Kč nevrátil. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by tuto částku vrátil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Postoupení bylo prokázáno oznámením z 15. 3. 2025 o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 12. 2024 mezi žalobcem a společností , právnická osoba, , seznamem postupovaných pohledávek. Jelikož žalovaný tuto částku žalobci dosud nevrátil, postupoval soud dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci vrátit. S ohledem na dobu, kdy byla částka 16.502,19 Kč žalovanému poskytnuta, soud považoval za přiměřené, aby žalovaný měl povinnost vrátit tuto částku následující den poté, co mu byla doručena výzva k jejímu zaplacení, což je v tomto případě den doručení žaloby 22. 9. 2025. Žalovaný se proto dostal od 24. 9. 2025 do prodlení s vrácením částky 16.502,19 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16.502,19 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 16.502,19 Kč za dobu od 23. 2. 2025 do 23. 9. 2025 zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaný byl před doručením žaloby dne 22. 9. 2025 vyzván k vydání toto plnění (nebylo doloženo, že by mu byla doručena výzva k zaplacení) a proto v předchozí době ještě žalovaný nebyl v prodlení s úhradou částky 16.502,19 Kč. Soud nemohl vzít za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dříve a to předžalobní výzvou z 22. 2. 2025, oznámením o postoupení pohledávek z 15. 3. 2025 a výzvu k úhradě z 15. 3. 2025, protože nebylo prokázáno, že by tyto dopisy byly doručeny žalovanému. Výše přiznaného úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobu ohledně navíc požadované úrokové sazby úroků z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 16.502,19 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení zamítl.11. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení částky 16.502,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16.502,19 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 6. 11. 2025 na částku 229 Kč. Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 16.731 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch ohledně částky 4.077,69 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4.077,69 Kč za dobu od 23. 2. 2025 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 6. 11. 2025 na částku 346 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16.502,19 Kč za dobu od 23. 2. 2025 do 23. 9. 2025 ve výši 1.156 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 16.502,19 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 6. 11. 2025 na částku 10 Kč. Celkem měl žalovaný úspěch ohledně zaplacení částky 5.589,69 Kč. Celkový předmětem řízení byl 22.320,69 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 75 % celkového předmětu řízení a žalovaný ohledně 25 % celkového předmětu řízení. Soud pro dle § 142 odst. 2 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.319,50 Kč, což je 50 % celkových nákladů žalobce spojených s tímto řízením. Celkové náklady žalobce spojené s tímto řízením jsou ve výši 2.639 Kč. Tyto náklady tvoří soudní poplatek 824 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 1.815 Kč. Náklady advokáta tvoří jeho odměna za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 315 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Při stanovení odměny advokáta soud postupoval dle