11 C 206/2025-46 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 3. 7. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 14.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14.000 Kč za dobu od 14. 6. 2024 do zaplacení, částky 3.650 Kč. K odůvodnění žaloby uvedl, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl dne 9. 2. 2024 úvěr. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný měl úrok splácet každý měsíc. Jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání úvěrové smlouvy. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a proto byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru k 13. 6. 2024. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 10.000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc kapitalizovaného na částku 4.000 Kč. Dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.650 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za dobu od 14. 6. 2024 do 14. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 25. 9. 2025. K jednání dne 12. 11. 2025 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 20. 10. 2025. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobce jednal s žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku, internetu, o uzavření úvěrové smlouvy. Na základě těchto jednání žalobce žalovanému poukázal 9. 2. 2024 na jeho účet částku 10.000 Kč. Toto bylo prokázáno listinou – smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kde je jeho úvěrující uveden žalobce a úvěrovaný žalovaný, kopiemi občanského a řidičského průkazu žalovaného, potvrzením o provedené platbě od společnosti , právnická osoba, ., zprávou společnosti , právnická osoba, . V úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že žalobce poskytuje žalovanému úvěrový limit 20.000 Kč. Úrok byl uveden ve výši 40 % měsíčně.4. Před uzavřením smlouvy o úvěru měl poskytovatel úvěru postupovat dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. a prověřit úvěruschopnost žalovaného, a případně mu úvěr neposkytnout. Žalobce uvedl, že si vyžádal výpisy z bankovního účtu žalovaného, případně výplatní listiny, žalovaného lustroval v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Soudu žalobce předložil k důkazu listinu označenou jako bank report. Z listiny – bank report vyplývá, že žalovaný měl běžný účet a účet týkající se kreditní karty. Z výpisu z běžného účtu za období od začátku listopadu 2023 do začátku února 2024 vyplývá, že žalovaný pobíral mzdu v listopadu 2023 mu bylo vyplaceno 14.697 Kč, v prosinci 2023 16.175 Kč, v lednu 2024 18.613 Kč. Dále přicházeli platby od různých fyzických osob, není ale zřejmý důvod těchto plateb, žalovaný často posílal platby různým společnostem provozujícím sázkové služby, čerpal půjčky od jiných subjektů. Z výpisů účtu týkajícího se kreditní karty nevyplývají žádné důležité údaje. Ani z jednoho výpisu není zjistitelné, jaký byl zůstatek na účtu. Jiné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce nepředložil.5. Žalobce předložil dopis žalobce žalovanému z 10. 6. 2024, ve kterém žalobce informuje o zesplatnění úvěru k 10. 6. 2024. Doklady o doručení tohoto dopisu žalovanému soudu předloženy nebyly.6. Zástupce žalobce sepsal dne 14. 6. 2025 výzvu k úhradě žalovanému před podáním žaloby. Tato upomínka byla odeslána dne 14. 6. 2025. Doklad o doručení této výzvy žalovanému předložen nebyl. Toto bylo prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobce žalovanému z 14. 6. 2025, podacím lístkem.7. § 86 z. č. 257/2016 Sb. (dále jen z. č. 257/2016 Sb.) zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V řízení nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru – právní předchůdce žalobce před tím, než mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudil ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. daná úvěrová smlouva neplatná. Z dokladů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že žalobce měl mít s ohledem na další půjčky, které čerpal žalovaný, na to, že žalovaný často posílal finanční prostředky společnostem poskytujícím sázky (viz informace vyplývající z údajů o účtech žalovaného), důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobce nepředložil žádné důkazy, kterými by tyto pochybnosti vyvrátil. Rovněž nebyly předloženy doklady, ze kterých by vyplývalo, že byly jiným způsobem šetřeny příjmy žalovaného, jeho měsíční výdaje, potřeby jeho domácnosti. Dále soud uvádí, že minimálně ohledně sjednaných úroků ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně je smlouva neplatná dle § 580 odst. 1 o. z., protože výše úroků odporuje dobrým mravům.10. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, nemá žalobce nárok na zaplacení plnění sjednaných v této úvěrové smlouvě. Soud proto žalobě podané z tohoto důvodu (na základě úvěrové smlouvy) nevyhověl a žalobu ohledně úroků 4.000 Kč, úroků z prodlení z této částky a smluvní pokuty 3.650 Kč zamítl.11. Žalobce má dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. nárok na vrácení jistiny 10.000 Kč, kterou žalovanému poskytl. Nebylo prokázáno a tvrzeno, že by žalovaný tuto částku vrátil. Soud proto dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost uhradit nevrácenou částku 10.000 Kč. S ohledem na dobu, kdy byla částka 10.000 Kč žalovanému poskytnuta, soud považoval za přiměřené, aby by žalovaný měl povinnost vrátit částku 10.000 Kč následující den poté, co mu byla doručena výzva k jejímu zaplacení, což je v tomto případě den doručení žaloby.12. Protože žalovaný částku 10.000 Kč neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, který mu byla doručena dne 25. 9. 2025, dostal se žalovaný od 27. 9. 2025 do prodlení s vrácením částky 10.000 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od 27. 9. 2025 do zaplacení. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 10.000 Kč za dobu od 16. 4. 2024 26. 9. 2025 zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaný byl před doručením žaloby dne 25. 9. 2025 vyzván k vydání částky 10.000 Kč (nebylo doloženo, že by mu byla doručena výzva k zaplacení včetně předžalobní výzvy) a proto v předchozí době ještě žalovaný nebyl v prodlení s úhradou částky 10.000 Kč. Výše přiznaného úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobu ohledně navíc požadované úrokové sazby úroků z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od 27. 9. 2025 zamítl.13. Účastníci měli v řízení skoro stejný úspěch, soud proto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran řízení.