11 C 214/2025-33 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 13. 8. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 40.870 Kč.2. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřeli dne 14. 11. 2024 smlouvu o úvěru ve výši 63.630 Kč, skládající se z půjčené částky 35.000 Kč, souhrnného poplatku 28.630 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v týdenních splátkách po 1.061 Kč. První splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy. Pro případ prodlení s plněním bylo sjednáno, že se stává celý zbylý dluh splatným v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný úvěr řádně nehradil a zaplatil jen 22.760 Kč. Splatnost pohledávky žalobce nastala 17. 4. 2025. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na to, že sjednaná výše úrokové sazby a RPSN odporuje dobrým mravům. V době uzavření úvěrové smlouvy měl již jiné úvěry. Nebyl schopen správně odhadnout své platební schopnosti při uzavírání další smlouvy. Byl v těžké finanční tísni. Žalovaný namítal, že nebyla řádně prověřena jeho úvěruschopnost. Žalobci uhradil 22.760 Kč. Zbytek jistiny ve výši 12.240 Kč není schopen zaplatit najednou. Požádal o možnost jej zaplatit v měsíčních splátkách po 500 Kč.4. K jednání dne 6. 11. 2025 se dostavil žalovaný. Žalobce se z jednání omluvil. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalobce.5. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobce a žalovaný uzavřeli 14. 11. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému částku 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit společně s úrokem 6.930 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 10.500 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.200 Kč. Úroková sazba byla ve výši 70,89 % ročně. Žalovaný se zavázal celkem vrátit žalobci 63.630 Kč v 60 týdenních měsíčních splátkách po 1.060,50 Kč. Toto bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 14. 11. 2024, Smluvními podmínkami smlouvy ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta.6. Žalobce tvrdil, že před uzavřením dané úvěrové smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Uvedl, že provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů u ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem, provedl kontrolu náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, provedl kontrolu zaměstnání telefonicky, provedl kontrolu platební historie klienta u žalobce, vyhodnotil aktuální finanční situaci dle podkladů vyplněných žalovaným. K tomu předložil důkaz: kartu klienta – žalovaného. V evidenční kartě z 10. 11. 2024 nebylo vyplněno, v jakém typu bydlení bydlí žalovaný, jaký je jeho rodinný stav, jaké má vzdělání, s kolika osobami žije v domácnosti, zda má děti, zda vlastní automobil, nemovitost, zda měl úvěr u žalobce. Bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 37.633 Kč. Jeho náklady na bydlení jsou ve výši 8.932 Kč, nebankovní závazky ve výši 1.050 Kč. Nemá hypotéku a úvěr s balónovou splátkou. Celkové měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 14.842 Kč a disponibilní zůstatek 22.791 Kč. Toto bylo prokázáno zákaznickou kartou z 25. 2. 2011. Jiné doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobcem předloženy nebyly.7. Žalovaný uvedl, vypověděl, že úvěr si bral kvůli tomu, aby mohl splácet jiné půjčky. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy měl asi 6 jiných půjček. Tehdy dlužil okolo 100.000 Kč na jistinách. Dále měl hradit ještě úroky. Pracoval s příjem 36.000 Kč měsíčně. Žil s manželkou a jejím synem. Syn byl zletilý ale nezaměstnaný. Nevlastnil cennější věci. Po matce měl auto na leasing. Dodnes na leasing splácí 7.000 Kč měsíčně. Bydleli v domě, který patří manželce. Náklady na bydlení mohly být okolo 8.932 Kč. Na ostatní půjčky měl splácet celkem více jak 30.000 Kč měsíčně. Tyto informace od něj žena jednající za žalobce nezjišťovala. Nikdo se jej neptal na dluhy. Žalovaný byl asi 3 nebo 4 roky po insolvenci. V současné době jsou jeho poměry a příjmy podobné. Dluží asi 80.000 Kč. S ostatními věřiteli se dohodl na splátkách 500 Kč měsíčně, nepožadují po něm úroky. Celkem na ostatní dluhy platí něco přes 4.000 Kč měsíčně. Poslední 3 měsíce je v pracovní neschopence kvůli úrazu. Nemocenská je ve výši 22.000 Kč za měsíc. Za léky musí platit 500 Kč měsíčně a jezdí na rehabilitace. On sám by chtěl jít do zaměstnání. Lékař mu doporučuje operaci.8. Zástupce žalobce sepsal předžalobní výzvu žalovanému k plnění. Toto bylo prokázáno výzvou zástupce žalobce žalovanému bez data a sezname odeslané pošty. Skutečnost, že by tato výzva byla doručena žalovanému prokázána nebyla.9. § 86 z. č. 257/2016 Sb. (dále jen z. č. 257/2016 Sb.) zní : 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V řízení nebylo dostatečně prokázáno, že by žalobce před jednáním o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena pouze evidenční karta. V ní nebyly vyplněny některé údaje (v jakém typu bydlení bydlí žalovaný, jaký je jeho rodinný stav, jaké má vzdělání, s kolika osobami žije v domácnosti, zda má děti, zda vlastní automobil, nemovitost, zda měl úvěr u žalobce). Bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 37.633 Kč. Jeho náklady na bydlení jsou ve výši 8.932 Kč, nebankovní závazky ve výši 1.050 Kč. Nemá hypotéku a úvěr s balónovou splátkou. Informace i jiných dluzích nejsou uvedeny. Žalovaný přitom měl více jiných dluhů. Dlužil asi 100.000 Kč jen na jistinách. Na dluhy měl měsíčně splácet okolo 30.000 Kč. Žil s manželkou a jejím synem. Nebylo doloženo, že by žalobce šetřil, zdali žalovaný má nějaké další dluhy a zdali je schopen je s ohledem na své poměry a příjmy splácet. Nebylo prokázáno, že žalobce provedl šetření, o kterých uvedl, že je kvůli prověření úvěruschopnosti žalobce provedl. Žalobce proto dostatečně neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. daná úvěrová smlouva neplatná. Dále soud uvádí, že minimálně ohledně úroků ve výši 71,89 % denně, a poplatků je smlouva neplatná i dle § 580 odst. 1 o. z., protože jejich výše odporuje dobrým mravům.12. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, nemá žalobce nárok na zaplacení plnění sjednaných v této úvěrové smlouvě. Soud proto žalobu o zaplacení poplatků a úroku zamítl.13. Bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena jistina 35.000 Kč. Z této částky žalovaný vrátil 22.760 Kč. Zbytek 12.240 Kč nevrátil ani poté, co mu byla doručena dne 25. 8. 2025 žaloba v této věci. Jelikož žalovaný tuto částku žalobci dosud nevrátil, postupoval soud dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci vrátit. S ohledem na dobu, kdy byla částka 35.000 Kč žalovanému poskytnuta, současné příjmy, výdaje a majetkové poměry žalovaného, soud považoval za přiměřené, aby žalovaný měl povinnost vrátit tuto částku ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud proto dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a 160 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost zaplatit žalobci částku 12.240 Kč v těchto měsíčních splátkách. Ohledně zbytku žalované jistiny