11 C 247/2025-78 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 26. 8. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 52.363,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52.363,27 Kč za dobu od 16. 6. 2025 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) (dále též jen právní předchůdce žalobce) a žalobcem. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal částku 52.363,27 Kč. Žalovaný nevrátil poskytnuté peněžité prostředky.2. K jednání dne 17. 12. 2025 se dostavil žalovaný. Zástupkyně žalobce se z jednání omluvila. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti strany žalobce.3. Žalovaný k žalobě u jednání uvedl, že na základě dané úvěrové smlouvy obdržel jen částku 30.000 Kč. Žalobcem uváděnu částku neobdržel. Při sjednání smlouvy si právní předchůdce žalobce neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Nikdo nešetřil jeho poměry. Žalovaný jen vyplnil žádost na stránkách. Částku 30.000 Kč je schopen vrátit ve 2 měsíčních splátkách.4. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . s žalovaným uzavřely prostřednictvím komunikace na dálku úvěrovou smlouvu. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr s maximálním úvěrovým limitem 35.000 Kč. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poukázal na jeho účet dne 9. 1. 2025 částku 20.000 Kč a dne 8. 1. 2025 částku 15.000 Kč. Uzavření úvěrové smlouvy bylo mezi účastníky řízení nesporné a bylo prokázáno úvěrovou smlouvou věřitel , právnická osoba, . uzavřenou s klient - žalovaným 8. 1. 2025, standardními podmínkami úvěrové smlouvy vztahujícími se na klienty v České republice, standardními informaci o spotřebitelském úvěru. Z těchto listin také vyplývá, že úvěr byl sjednán do maximální výše 35.000 Kč. Doklady předloženými žalobcem o zaplacení označenými jako „Proof of payment“ a zprávou společnosti , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalovanému bylo na základě této úvěrové smlouvy celkem vyplaceno 35.000 Kč. Vyplacení další částky (žalobce tvrdí že celkem byl čerpán úvěr ve výši 52.363,27 Kč) v řízení nebylo prokázáno a to ani listinami, které předložil žalobce (viz č. l. 44 až 49).5. Před uzavřením smlouvy o úvěru měl poskytovatel úvěru postupovat dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. a prověřit úvěruschopnost žalovaného, a případně jí úvěr neposkytnout. Žalobce tvrdil, že toto učinil. Obecně uvedl, jak bylo postupováno vůči klientům. Žalobce měl ale prokázat, že a jak byla konkrétně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Konkrétní důkazy a doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného soudu předloženy nebyly. Žalovaný naopak uvedl, že právní předchůdce žalobce nijak neprověřoval jeho úvěruschopnost. Nikdo se ho neptal na jeho příjem. Nemusel předkládat doklady o výdělku. Nebylo zjišťováno, jaké má žalovaný náklady a zdali nemá nějaké půjčky. V době, kdy jednal s právním předchůdcem žalobce o úvěru, žalovaný dlužil společnosti Zaplo 20.000 Kč.6. Pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalobcem dne 27. 1. 2020, dodatkem z 18. 11. 2021 č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek z 27. 1. 2020, částí seznamu postupovaných pohledávek, oznámením společnosti , právnická osoba, . žalovanému z 12. 7. 2025. Skutečnost, že by oznámení společnosti , právnická osoba, . žalovanému z 12. 7. 2025 bylo doručeno žalovanému, prokázáno nebylo.7. Zástupce žalobce sepsal dne 12. 7. 2025 upomínku žalovanému před podáním žaloby. Tato upomínka byla odeslána dne 21. 7. 2025. Doklad o doručení této výzvy žalovanému předložen nebyl. Toto bylo prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobce žalovanému z 12. 7. 2025, potvrzením od společnosti , právnická osoba, .8. Výpovědí žalovaného bylo prokázáno, že v době, kdy jednal o úvěru žil s přítelkyní. Společně s nimi žili jejich dvě nezletilé děti. Žalovaný měl náklady na bydlení ve výši okolo 23.000 Kč a další náklady. U společnosti Zaplo dlužil 20.000 Kč. V současné době má žalovaný příjem mezi 40.000 až 43.000 Kč měsíčně čistého, náklady na bydlení jsou okolo 23.000 Kč měsíčně. Má půjčku asi ve výši 130.000 Kč. Jeho rodinné poměry jsou stejné.9. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V řízení nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru - právní předchůdce žalobce před tím, než mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudil ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. daná úvěrová smlouva neplatná.12. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, nemá žalobce nárok na zaplacení plnění sjednaných v této úvěrové smlouvě. Soud proto žalobě podané z tohoto důvodu (na základě úvěrové smlouvy) nevyhověl. Žalobce má dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. nárok na vrácení jistiny 35.000 Kč, kterou jeho právní předchůdce žalované poskytl. Nebylo prokázáno a tvrzeno, že by žalovaný tuto částku vrátil. Soud proto dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost uhradit nevrácenou částku 35.000 Kč. S ohledem na dobu, kdy byla částka 35.000 Kč žalovanému poskytnuta, soud považoval za přiměřené, aby žalovaný měl povinnost vrátit částku 35.000 Kč následující den poté, co mu byla doručena výzva k jejímu zaplacení, což je v tomto případě den doručení žaloby. Ve zbytku žalované částky 17.363,27 Kč včetně úroků z prodlení z této částky soud žalobu zamítl.13. Protože žalovaný částku 35.000 Kč neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl dne 14. 11. 2025 vyzván žalobou, dostal se žalovaný od 16. 11. 2025 do prodlení s vrácením částky 35.000 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od 16. 11. 2025 do zaplacení. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 35.000 Kč za dobu od 16. 6. 2025 do 15. 11. 2025 zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaný byl před doručením žaloby dne 14. 11. 2025 vyzván k vydání částky 35.000 Kč (nebylo doloženo, že by mu byly doručena výzva k zaplacení včetně předžalobní výzvy) a proto v předchozí době žalovaný nebyl v prodlení s úhradou částky 35.000 Kč. Výše přiznaného úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobu ohledně navíc požadované úrokové sazby úroků z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od 16. 11. 2025 zamítl.14. S ohledem na majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a další dluh, soud žalovanému povolil možnost přisouzené plnění uhradit ve dvou měsíčních splátkách a náklady řízení uhradit do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.15. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 35.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od 16. 11. 2025 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhl