13 C 152/2025-54 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem ze dne 18. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 856 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 10. 2023. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v celkové výši 19 500 Kč, žalovaná však v termínu splatnosti zápůjčku nevrátila. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou a z nahlédnutí do relevantních databází. Bližší informace o procesu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nesdělila. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 11 213 Kč ve dvou platbách dne 22. 11. 2023 a 6. 12. 2023.2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 8. 10. 2025, žalovaná se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavila, zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2023 ve spojení se všeobecnými smluvními podmínkami má soud za prokázané, že se žalobkyně a žalovaná dohodly na poskytnutí zápůjčky ve výši 15 800 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky do 18. 11. 2023.5. Z dodatku ke smlouvě č. , hodnota, je patrné, že se strany dohodly na rozšíření zápůjčky o další částku 3 700 Kč při zachování původního termínu splatnosti celé částky.6. Z části výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalovaná zaslala žalobkyni na její bankovní účet dne 19. 10. 2023 částku 15 800 Kč a dne 26. 10. 2023 částku 3 700 Kč.7. Z výzvy k úhradě ze dne 14. 10. 2024 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaná byla zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky.8. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dohodla se žalobkyní na podmínkách smlouvy, na základě které jí měla byl poskytnuta zápůjčka ve výši 15 800 Kč, později rozšířena na částku 19 500 Kč. Žalobkyně tyto prostředky zaslala žalované na její bankovní účet, avšak žalovaná uhradila zpět toliko částku 11 213 Kč.9. Soud neprováděl dokazování jednotlivými výzvami k úhradě dlužné částky od 12. 1. 2024 do 19. 2. 2024, neboť to s ohledem na právní posouzení nebylo nezbytné pro rozhodnutí ve věci.10. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalované (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).11. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že ani přes poučení soudu žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala adekvátní zkoumání úvěruschopnosti žalované. Tvrzení žalobkyně zůstala ve zcela obecné rovině a nebylo možné z nich seznat, jaké konkrétní informace a z jakých konkrétních zdrojů žalobkyně zjišťovala, jak tato zjištění vyhodnotila a jakými úvahami se při hodnocení úvěruschopnosti žalované řídila.12. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy ze dne 19. 10. 2023 ve znění dodatku hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).13. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalované finanční plnění v celkové výši 19 500 Kč a žalovaná jí vrátila pouze částku 11 213 Kč.14. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 287 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení zbývající části jistiny, smluvní pokuty, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalované, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřila ani nedostavila k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jejích majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšná žalovaná (při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018) by měla právo na náhradu poměrné části jejích nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.