17 C 45/2025-61 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 22. 11. 2024. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu a úroky v měsíčních splátkách, přičemž se dostal do prodlení již s první splátkou splatnou dne 15. 12. 2024 Proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží na jistině částku 15 000 Kč, na poplatcích částku 1000 Kč za dvě zaslané upomínky (dle čl. 5 odst. 5.4 Smlouvy). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaného řádně prověřila ohledně úvěruschopnosti.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 11. 2024 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté prostředky průběžně splácet spolu s úrokem ve výši 25 % p.m., tj. 300 % ročně, a to ve 12 měsíčních splátkách po 3 750 Kč (celkem 45 000 Kč). To vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smluvní stany sjednaly pro případ zaslání upomínky z důvodu prodlení s úhradou splátek povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč (viz čl. 5 odst. 5.4 Smlouvy). Žalovaný čerpal úvěr dne 26. 11. 2024 ve výši 15 000 Kč. To vyplývá z potvrzení bankovního ústavu. Žalovaný své povinnosti splácet dluh řádně neplnil, když se dostal do prodlení s již první splátkou, v důsledku čehož mu žalobkyně zaslala 2x upomínku (viz upomínky). Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně následně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do 4. 4. 2025 a zbylý dluh zesplatnil (viz výzva a zesplatnění ze dne 21. 3. 2025).5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).6. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 300 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v listopadu roku 2024 cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než třicetinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli třicetinásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.7. Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů používá vysoké sazby úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Vzhledem k tomu, že žalobkyně se úroku ani nedomáhala, ačkoliv jí žalovaný na dluh ničeho neuhradil, je zřejmé, že jí nepřiměřenost výše úroku je zjevná.8. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti mezi účastníky pak soud posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému dle ust. § 2991 a násl. o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 000 Kč, když na poskytnutou částku ničeho neuhradil. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nastalo prodlení žalovaného ode dne uvedeného ve výzvě k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., tj. ode dne 5. 4. 2025 do prodlení, od kdy má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).9. V celém zbývajícím rozsahu příslušenství 1 000 Kč soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokut (poplatků), neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.10. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., a přiznal je v plném rozsahu žalobkyni, když měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Soudu je známo, že se žalobkyně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení, proto postupoval dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů. Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem ve výši podle § 14b citované vyhlášky, tj. odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva) vč. paušální náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Ve výroku III. tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení celkem ve výši 2 615 Kč.11. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.12. Lhůtu k plnění povinností dle tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.