17 C 52/2025-37 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 29. 7. 2025 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zvýšeno výživné na částku 12 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 7. 2025. Tvrdil, že k poslední úpravě výživného došlo rozsudkem ze dne 30.5.2023, (č.j. 7 C 161/2022-117), tj. v době, kdy byl studentem střední školy. Od té doby jeho potřeby podstatně stouply v důsledku studia na vysoké škole (, Anonymizováno, ), přičemž pro něho není možné vykonávat vedlejší pracovní činnost. Žalobce k tomu doplnil, že žije se svou matkou, otčímem a nezletilou sestrou v nájemním bytě v obci , adresa, . Poměry v domácnosti se zhoršily, neboť otčím má nízké příjmy, matka je dlouhodobě nemocná (upoutána na vozík) a žalobce je nucen o ni denně pečovat. Kromě výživného, které je placeno exekučně, od žalovaného nic nedostává. Žalobce dále doplnil, že poměry žalovaného se mohly výrazně změnit v důsledku růstu mezd, když je zaměstnancem spol. , právnická osoba, . Žalovaný je rozvedený a nemá žádnou jinou vyživovací povinnost. Žalovaný neprojevuje o žalobce žádný zájem, nestýkají se.2. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného, neboť v současnosti stanovené výživné je na horní hranici jeho možností. Příjem má od jediného zaměstnavatele. Poukázal, že je těsně před důchodem a potřebuje se finančně zajistit na období důchodu. Má další dvě děti, ke kterým již nemá vyživovací povinnost. Konstatoval, že ostatním dětem tak vysokou částku nepřispíval, při potřebě dalších financí děti chodily na brigádu. Potvrdil, že s žalobcem není v kontaktu, mimo výživné žalobci ničeho dalšího nehradí.3. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že k poslední úpravě výživného došlo v roce 2023, kdy usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 30.5.2023, č. j. 7 C 161/2022-117, bylo výživné, které je povinen žalovaný platit na žalobce, zvýšeno s účinností od 1.6.2022 na částku 9 000 Kč měsíčně. Řízení bylo skončeno smírem, přičemž soud konstatoval, že žalobce v roce 2022 ukončil studium na Střední škole řemesel a služeb , adresa, , obor kuchař, číšník. V průběhu studia absolvoval několik kurzů (barmanský, Latte art). Dne 1. 9. 2022 nastoupil do prvního ročníku dvouletého nástavbového denního studia na soukromé Střední odborné učiliště, , právnická osoba, , právnická osoba, , adresa, . Jeho výdaje kromě školného, dojížděním do školy a nákupem školních potřeb byly měsíčně tvořeny částkami, které vynakládá na nákup léků (snížená imunita, bolesti zad, alergie). Žil spolu se svou matkou, jejím manželem a sestrou Natálií, nar. 2011 v nájemním domě. Žalovaný v dané obě pracoval u společnosti , právnická osoba, ., kde v roce 2022 dosáhl průměrného čistého měsíčního přijmu 38 730 Kč, na přibližně stejné úrovni se pohyboval jeho příjem i v roce 2023. Žalovaný byl rozvedený, spolu s bývalou manželkou žil v původně společném bytě, nyní je byt s ohledem na v roce 2013 uzavřenou dohodu o zúžení rozsahu společného jmění ve vlastnictví bývalé manželky žalovaného. Žalovaný nebyl vlastníkem žádného automobilu, avšak byl majitelem účtu vedeného u , právnická osoba, . a stavebního spoření sjednaného u , právnická osoba, . Neměl jinou vyživovací povinnost k dětem. Účastníci nebyli v žádném kontaktu, žalovaný platil pouze výživné, nad jeho rámec nic nedával. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 6. 2023 (viz usnesení č. j. 7 C 161/2022-117).4. Dále soud zjistil, že žalobce studuje vysokou školu , Anonymizováno, , v , adresa, , a to prezenční formou, když nyní nastupuje do 3. ročníku (viz potvrzení o studiu).5. Z výpisu , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný má na běžných účtech finance v částce 278 250 Kč a na vkladových účtech částku celkem cca 622 000 Kč. Dále ze zprávy , právnická osoba, . má soud za prokázané, že žalovaný si spoří finanční prostředky v částce 37 937,46 Kč (viz potvrzení , právnická osoba, a potvrzení o stavebním spoření).6. Čisté příjmy žalovaného činí za období 1/2024 až 12/2024 průměrnou částku 51 555 Kč a za období 1/2025 až 8/2025 průměrnou částku 53 920 Kč (viz potvrzení zaměstnavatele na č.l. 24-26).7. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.8. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.9. Podle § 910 odst. 1zákona č. 89/2012 sb, občanského zákoníku (dále jen „ o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.10. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.11. Dle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.12. Dle odst. 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.13. Dle § 915 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.14. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se v první řadě zabýval otázkou, zda lze rozhodovat o výši výživného poté, co bylo o výživném rozhodnuto v roce 2023. Dospěl k závěru, že od roku 2023 se podstatně změnily potřeby žalobce. Žalobce studuje na vysoké škole v denním studiu. S jeho věkem nevyhnutelně vzrostly potřeby v oblasti ošacování i zájmů. Změna u žalobce je zvýrazněna i nárůstem obecné cenové úrovně. Pokud jde o žalovaného, pak soud zjistil nárust průměrné mzdy, přičemž žalovaný významný nárust výdajů netvrdil. Za těchto okolností bylo možné rozhodnout o výživném v nových poměrech a změnit tak dřívější rozhodnutí.15. Při úvaze o výši výživného vyšel soud ze základního zákonného pravidla dle § 913 o.z., podle něhož výživné musí odpovídat potřebám oprávněného a možnostem povinného. Výživné dítěte může i přesáhnout nezbytné potřeby, aby mělo dítě životní úroveň v zásadě shodnou se svými rodiči dle § 915 o.z. Výše výživného má být ideálně určena při úplné znalosti poměrů na straně rodiče i dítěte. Při posuzování vyživovací povinnosti rodiče zejména vůči zletilému dítěti nelze přehlížet, že vyživovací povinnost rodiče souvisí s právem oprávněného dítěte na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu garantovaným v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 2623/09).16. Prokázání příjmů a možností povinného rodiče je pro oprávněné dítě nesnadné. Žalovaný neuvedl žádná konkrétní tvrzení ke svým aktuálním příjmům a výdělkům. Soud tak sám opatřil podklady k příjmům žalovaného od jeho zaměstnavatele z období roku 2024 a roku 2025, ze kterých vyplývá, že jeho mzda činila v průměru 52 700 Kč. Oproti roku 2023 tak jde o nárust o 13 970 Kč (původně mzda 38 730 Kč). Soud dále zjistil dostatečné úspory žalovaného v řádech statisíců. Soud tak má za prokázané, že se výrazně změnily i majetkové poměry žalovaného.17. Současně však soud dospěl k závěru, že požadovaná výše výživného 12 000 Kč měsíčně není přiměřená k možnostem žalovaného a potřebám žalobce. Výživné 12 000 Kč totiž dosahuje 23 % z příjmů žalovaného a přesahuje tak hranici 20 % doporučených v tabulce připravené Ministerstvem spravedlnosti (dostupné na vyzivne.justice.cz). Soud s ohledem na skutečnost, že žalovaný neposkytuje žalobci žádnou jinou podporu a nemá jinou vyživovací povinnost, považuje za vhodné držet se hranice 20 % doporučené Ministerstvem. Současně neshledal žádný důvod, aby tuto hranici překračoval, když žalobce nemá žádné neobvyklé nutné výdaje (nájem, léky, zdravotní pomůcky atp.). K tomu soud poznamenává, že neutěšenou situaci v rodině žalobce (zdravotní omezení matky a nízké příjmy otčíma – jakkoliv dosud neprokázané) nelze kompenzovat úhradami žalovaného. S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl dle § 913 o.z. ve spojení s § 915 o.z. výrokem I. tak, že žaloba je důvodná pouze z části, co do navýšení o 1 500 Kč měsíčně. Současně soud ve zbytku (1 500 Kč měsíčně) žalobu zamítl výrokem III.18. O zvýšení výživného bylo rozhodnuto s účinností od 1.7.2025 kdy již byly nastoleny nynější poměry spočívající ve vysokoškolském studiu žalobce a vyšších příjmech žalovaného. Ke dni rozhodnutí tak vznikl žalovanému dluh na výživném za období od července 2024 do září 2025 včetně, tj. 3 měsíců, v celkové výši 4 500 Kč (viz výrok II.).19. Novou úpravou výživného došlo ke změně usnesení, kterým o výživném rozhodoval soud naposledy, tj.