3 C 188/2024-231 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal původně u Okresního soudu v , adresa, žalobou na určení vlastnického práva k řadě nemovitostí. K odůvodnění žaloby uvedl, že vůči žalovanému učinil výzvou dne 27. 12. 2023, kterou žádal o provedení zápisu vlastnického práva ve svůj prospěch k žalobě specifikovaným nemovitostem. Žalobu podává z toho důvodu, že chce předejít marnému uplynutí lhůty, která končí 31. 12. 2023 a která by měla za následek, že jednotlivé nemovitosti budou pokládány za opuštěné a jako takové by byly ze zákona převedeny do vlastnictví žalované, tedy České republiky. Žalobu podává s tím vědomím, že bude potřeba dodatečně projednat dědictví po jeho právních předchůdcích, o co současně žádá. Žalovaný žádá, aby byl zapsán jako vlastník uvedených nemovitostí, a to po svých příbuzných a právních předchůdcích, které jim náležely. Tyto osoby jsou v katastru nemovitostí zapsáni jakožto vlastníci nedostatečně určitě. Žalovaný se tímto hlásí jakožto vlastník ke svému vlastnickému právu. Současně s tím předkládá přílohu ohledně toho, jak je příbuzný s jednotlivými vlastníky předmětných nemovitostí, přičemž jde většinou o osoby židovského původu, kteří byli většinou zavražděni v koncentračních táborech v období let 1938 až 1945 nebo byly nuceni opustit území tehdejšího Československa. Žalovaný tak uplatňuje svůj nárok svých předků na vlastnické právo k nemovitému majetku.2. Usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 26. 08. 2024 č. j. 10 C 108/2023–921 bylo rozhodnuto o vyloučení k samostatnému řízení ve věci o určení vlastnického práva, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV , číslo, pro obec , adresa, k. ú. , adresa, , kde jako vlastník je zapsán , jméno FO, a , jméno FO, , každý ve výši podílu 1/3 u pozemků, parcelní číslo , čísla, . Ohledně této části Okresní soud v , adresa, vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci tohoto rozhodnutí o postoupení věci zdejšímu soudu, jakožto soudu místně příslušnému.3. Žalovaná uvedla, že s nárokem žalobce nesouhlasí. Má za to, že žaloba je vadná. Žalobce se domáhá určení svého vlastnictví určovací žalobu a zároveň žádá o dodatečné projednání dědictví po svých údajných právních předchůdcích, což je zároveň zcela nemožné. Žalobce se ve svém žalobním petitu domáhá určení vlastnického práva k uceleným pozemkům, přičemž v obsahu žaloby uvádí, že jeho údajným právním předchůdcem náležely pouze dva spoluvlastnické podíly, které v součtu nedávají celek, nýbrž 2/3. Žalobce ani nijak neprokazuje, že by , jméno FO, a , jméno FO, byli jeho právní předchůdci. Ke dni podání žaloby byly sice uvedené osoby evidovány v katastru nemovitostí jakožto vlastníci. V současné době však v katastru nemovitostí je evidován pouze jejichž , jméno FO, . Namísto , jméno FO, je evidována jeho pozůstalá družka , jméno FO, , a to na základě usnesení Státního notářství ze dne 2. 8. 1954 č. j. 4 D 560/54–16. , jméno FO, je sice v současné době v katastru nemovitostí stále evidován, jaký jako podílový spoluvlastník ohledně jeho spoluvlastnického podílu však v současné době je vedeno dědické řízení, a to notářem , tituly před jménem, , právnická osoba, . Z přípisu tohoto notáře vyplývá, že žalovaný není účastníkem předmětného řízení a že jednání ve věci je nařízeno na 27. 1. 2025. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný není pasivně legitimován v tomto řízení. Také je zřejmé, že žalobcem požadovaná dodatečná projednání dědictví již proběhla či probíhají a žalobcův návrh již tedy není na místě. Pokud jde o určení vlastnického práva žalobce, tak žalovaná není subjektem vůči, kterému by se měl žalovaný žalobce v soudním řízení domáhat určení vlastnického práva.4. Z výpisu z katastru nemovitostí (viz. č. l. 207 spisu) soud zjistil, že spoluvlastníci nemovitostí – pozemků - č. , čísla, zapsaných na LV , číslo, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, jsou: , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .5. Soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na určení, zda tu právní poměr je či není, jak uvedeno v § 80 o. s. ř. a současně s tím související otázkou pasivní legitimace v této věci. V tomto případě jde o určení vlastnického práva k nemovitostem. Žalovaná není zapsána jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí. V době podání žaloby byli jako spoluvlastníci zapsáni: , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce tvrdil, že je nějak vzdáleně příbuzný s , jméno FO, a , jméno FO, . Tuto žalobu podal proto, aby předešel marnému uplynutí lhůty, která končí 31. 12. 2023 a která by měla za následek to, že nemovitosti budou pokládány za opuštěné a jako takové byly ze zákona převedeny do vlastnictví České republiky. Žalobce současně uvádí, že si je vědom, že je třeba dodatečně projednat dědictví po jeho právních předchůdcích o což současně žádá. V průběhu řízení došlo ke změně údajů ohledně vlastnického práva předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí na základě dodatečných projednání dědických řízení a jako současní vlastníci jsou zapsáni: , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce byl opakovaně vyzýván k tomu, aby doplnil skutečnosti ohledně toho, proč je žalována Česká republika. Žalobce svá tvrzení nijak nedoplnil a ani nijak uspokojivě nevysvětlil, proč by mělo být řízení dále vedeno. Soud dospěl k závěru, že Česká republika není v této věci pasivně legitimována. Soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Soud by k tomu dodal, že s ohledem na historické souvislosti byly v katastru nemovitostí jako vlastníci či spoluvlastníci určitých nemovitých věcí (zejm. pozemků) evidovány osoby, o nichž není zřejmé, zdali žijí, či již zemřely (často se jedná o emigranty, oběti válečných konfliktů atd.). Zákonodárce se snažil tuto situaci dlouhodobě koncepčně vyřešit prostřednictvím § 3067 ve spojení s § 1050 odst. 2 o. z, tedy že nemovité věci, resp. spoluvlastnické podíly na nich, připadly dne 1. 1. 2024 státu. Do té doby mohly právní nástupci takto zapsaných vlastníků požádat o dodatečné projednání takových nemovitostí v dědických řízeních. Snahou žalobce v této věci bylo, aby byl zapsán jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí na místo České republiky, na kterou by vlastnické právo přešlo, jak uvedeno výše dne 1. 1. 2024. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nezvolil správný postup, jak se domoci svého vlastnického práva (pokud by mu svědčilo). Za předpokladu, že by byl právním nástupcem původních vlastníků, tak na něho mohlo přejít vlastnické právo pouze v dědickém řízení. Žalobce, ale tak blízký příbuzenský vztah k původním vlastníkům nemovitostí ani nemá, neboť jak již bylo uvedeno výše, dodatečná projednání dědických řízení již proběhla nebo stále probíhají a žalobce evidentně nebyl a není jejich účastníkem. Pokud se žalobce domáhal určení vlastnického práva vůči České republice, která by byla zapsaným jako vlastník v katastru nemovitostí po 31. 12. 2023, tak lze říct, že žalobce by nemohl být úspěšný, protože zde není žádný právní důvod svědčící pro jeho vlastnické právo. To se ale nestalo a vlastnické právo na stát nepřešlo, vlastníky nemovitostí jsou osoby uvedené výše.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů účastníkovi, který není v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb. z pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč – vyjádření k žalobě, příprava účastni na jednání, účast u jednání soudu dne 11. 9. 2025, příprava k jednání, účast u jednání soudu dne 10. 10. 2025.