104 C 4/2025-80 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 5. 2025 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 162 149,60 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 98 432,50 Kč, úroku z úvěru přirostlých ke dni zesplatnění ve výši 17 945,36 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 496,14 Kč a 21 405,44 Kč, 1000 Kč jako nákladů za vymáhání, smluvní pokuty 43 275,60 Kč a smluvního úroku ode dne 22.5.2024 do zaplacení, přičemž za dobu do 15.6.2024 ve výši 85,49 % ročně z dlužné jistiny a za následné období v zákonné výši. Dle žalobních tvrzení uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru ze dne 30.8.2023. Na základě této poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovanou a dále z výpisů z registrů NRKI, SOLUS a veškeré zjištěné informace hodnotila dle svého interního algoritmu. Závěrem uvedla, že žalovaná dosud na dluh uhradila částku 36 980 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 2. 3. 2026, žalovaná se však k jednání nedostavila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.4. Z návrhu na uzavření smlouvy spolu s dodatkem č. , hodnota, a oznámení o schválení úvěru vzal soud za prokázané, že účastníci sjednali úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Úvěr měl být žalovanou splacen v 48 měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč, celková splatná částka tak činila 355 008 Kč, úroková sazba dosahuje 85,49 % p.a. a RPSN 128,37 %. Přímo součástí smlouvy byly také podmínky, podle kterých mj. žalobkyně měla nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dnů, na náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení delším než 15 dnů, a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, pokud žalovaná po zesplatnění neuhradí tuto novou jistinu v den zesplatnění úvěru.5. Podle popisu postupu při podepisování smlouvy na dálku ve spojení se záznamem o odeslání verifikační platby 1 Kč a dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovaná řádně podepsala prostřednictvím komunikačních technologií na dálku a sjednaným postupem smlouvu o úvěru a částka 100 000 Kč jí byla poskytnuta dne 30.8.2023 na její účet.6. Z hodnocení klienta vyplývá, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z jejích příjmu 20 044 Kč ze starobního důchodu (doloženy výpisy z účtu) a zohlednila výdaje ve výši 8 775 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, žijící sama ve vlastním bydlení. Dále žalobkyně prověřila žalovanou v registrech Solus a NKRI.7. Z karty klienta vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, na který částečně hradila.8. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku je patrné, že žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva k plnění dne 7.5.2025.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsÚ“).13. Podle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z § 86 ZsÚ, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu 87 odst. 1 ZsÚ.14. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 85,49 % ročně s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v cca 10 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 8násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 8násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalovaného všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 128 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.15. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022).16. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2991 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 63 020 Kč, když z poskytnuté částky dle žalobkyně splatila 36 980 Kč, přičemž tuto skutečnost žalovaná v řízení nerozporovala. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 7. 5. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 12. 5. 2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 13. 5. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).17. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do jistiny 55 854 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 43 275,60 Kč, neboť při neplatnosti smlouvy j