11 C 13/2026-31 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 18. 11. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 13.656 Kč, úroku z prodlení ve výši 228,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13.656 Kč za dobu od 19. 11. 2025 do zaplacení.2. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřeli dne 25. 2. 2025 prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci ve 24 měsíčních splátkách vrátit poskytnutou jistinu a poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč. Žalobce uvedl: „V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490.00 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě v části „Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroků plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí Smlouvy a to konkrétně části "Úvěrová smlouva". Povinnost je hradit poté plyne z části Smlouvy „Náklady úvěru“ – „Úroky“. Žalobce dále k úrokům uvádí, že v případě zesplatnění úvěru, přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině, to v souladu s ustanovením Smlouvy „Ukončení smlouvy z naší strany“. Úroky byly účtovány následovně: dne 25.04.2025 ve výši 490.00 Kč, dne 25.05.2025 ve výši 490.00 Kč, dne 25.06.2025 ve výši 490.00 Kč, dne 25.07.2025 ve výši 490.00 Kč, dne 15.08.2025 ve výši 490.00 Kč.“ Žalovaná žalobci uhradila dne 25. 3. 2025 částku 754 Kč a dne 23. 4. 2025 907 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a proto žalobce úvěr zesplatnil k 15. 8. 2023 a vyzval žalovanou k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty dopisem z 26. 3. 2024. Žalovaná úvěr neuhradila. Žalobce po žalované požaduje uhradit celkem 13.656 Kč. Tuto částku tvoří: jistina 9.166 Kč, úroky 1.960 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1.030 Kč, smluvní pokuty 1.500 Kč. Dále požaduje uhrazení úroků z prodlení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba jí byla doručena do vlastních rukou dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. 23. 1. 2026. K jednání soudu dne 25. 3. 2026 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaná nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 16. 2. 2026. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 25. 2. 2025 úvěrovou smlouvu.5. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Žalobce měl dle 86 z. č. 257/2016 Sb. před uzavřením dané smlouvy prověřit úvěruschopnost žalované. Žalobce v žalobě uvedl: „Žalobce zároveň vždy při uzavírání Smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Společnost , Jméno žalobce, . v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. V podrobnostech žalobce důkazem do příloh vkládá postup posouzení úvěruschopnosti spolu s argumentací, jak bylo k posouzení dospěno. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.“ K tomu předložil Kartu klienta a listinu: Posouzení úvěruschopnosti klienta, Metodika – výklad. V Kartě klienta se uvádí, že oddělení žalobce potvrzuje, že mu žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila, že má jedno dítě, pobírá mateřskou ve výši 12.000 Kč měsíčně, jiní členové domácnosti mají příjem 25.000 Kč měsíčně. Splátky na jiné dluhy jsou ve výši 3.000 Kč měsíčně. Byla provedena šetření v systémem ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS. Listina: Posouzení úvěruschopnosti klienta, Metodika – výklad., uvádí, jen obecná tvrzení žalobce, jak prověřuje úvěruschopnost. Jiné důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované předloženy nebyly.8. Z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by před uzavřením úvěrové smlouvy došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované. Soudu nebyly předloženy žádné jiné listiny vystavené od jiných subjektů potvrzující příjmy žalované, její výdaje, dluhy, příjmy dalších členů domácnosti ani listiny osvědčující, že došlo k šetření v uváděných registrech. Navíc měl mít žalobce důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a to s ohledem na to, že žalovaná byla na mateřské, neměla jiné příjmy, měla jiné dluhy. S ohledem na tyto skutečnosti je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná.9. Navíc nebylo prokázáno, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá. Nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru v předkládané podobě a to ani dle § 561 odst. 2 o. z. protože nebylo doloženo, že žalobcem předkládané záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému – smlouva o úvěru byly chráněny proti změnám. Nebylo prokázáno, že při uzavírání smlouvy byly užity prostředky zakládající odpovídající úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS.10. Proto nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalované uložit povinnost zaplatit žalovanou částku, to jest žalovanou jistinu, úroky, poplatky, smluvní pokuty a nárok označený jako účelně vynaložené náklady. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, soud žalobu o zaplacení úroků, poplatků, smluvní pokuty a nároku označeného jako účelně vynaložené náklady včetně úroků z prodlení z těchto částek zamítl.11. U žalované jistiny, úroku z prodlení z této částky musel zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalované nárok z jiného právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalované žalobce poukázal částku 10.000 Kč. Toto bylo prokázáno výpisem z účtu, zprávou společnosti , právnická osoba, . Z tvrzení uvedených v žalobě vyplývá, že žalovaná z žalované jistiny vrátila částku 1.661 Kč a zbytek ve výši 8.339 Kč nevrátila. Žalovaná netvrdila neprokázala, že by z částky 10.000 Kč vrátila více. Jelikož žalovaná částku 8.339 Kč žalobci dosud nevrátila, postupoval soud dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. a uložil žalované povinnost tuto částku žalobci vrátit. S ohledem na dobu, kdy byla částka 10.000 Kč žalované poskytnuta, soud považoval za přiměřené, aby žalovaná měla povinnost vrátit žalovanou částku 8.339 Kč následující den poté, co jí byla doručena výzva k jejímu zaplacení, což je v tomto případě den doručení žaloby dne 23. 1. 2026. Žalovaná se proto dostala od 25. 1. 2026 do prodlení s vrácením částky 8.339 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalované povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8.339 Kč za dobu od 25. 1. 2026 do zaplacení. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení za období předchozí zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaná byla před doručením žaloby vyzvána k vydání toto plnění a proto v předchozí době ještě žalovaná nebyla v prodlení s úhradou částky 8.339 Kč. Soud nemo