11 C 306/2025-32 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 21.863 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21.863 Kč za dobu od 12. 8. 2024 do zaplacení, částky 2.000 Kč a částky 4.533 Kč.2. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel 12. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 16.500 Kč. Za poskytnutí zápůjčky měl žalovaný uhradit poplatek ve výši 5.363 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 11. 8. 2024. Žalovaný na dluh uhradil částku 1.638 Kč, kterou žalobce započetl na úhradu smluvní pokuty. Zbytek žalovaný neuhradil. Žalobce po žalovaném požaduje uhradit dlužnou jistinu s poplatkem celkem ve výši 21.863 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky za 4 písemné výzvy v celkové výši 2.000 Kč, smluvní pokutu ve výši 4.533 Kč. Smluvní pokutu žalobce požaduje na základě čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce. Jedná smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 16.500 Kč za dobu od 12. 8. 2024 do 21. 8. 2025.3. Žalovaný k žalobě uvedl, že mu přijde nepřiměřené, aby, když si půjčil 16.500 Kč, měl vracet tak vysokou částku. Má za to, že nebyla dostatečně prověřena jeho úvěruschopnost. Požádal o možnost přisouzenou částku a náklady řízení uhradit ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně.4. K jednání soudu 5. 3. 2026 se dostavil žalovaný. Zástupkyně žalobce se z jednání omluvila a nedostavila se k němu. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti strany žalobce.5. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobce s žalovaným uzavřeli v červenci 2024 prostřednictvím komunikace na dálku, internetu, smlouvu o zápůjčce. Žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 16.500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto zápůjčku společně s poplatkem ve výši 5.363 Kč do 11. 8. 2024. RPSN bylo uvedeno ve výši 1.689 %. V případě prodlení se splacením zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Dále se dále byl povinen uhradit účelně vynaložené náklady žalobce vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného a to 500 korun za písemnou upomínku. Na základě této smlouvy žalobce žalovanému na jeho účet dne 12. 7. 2024 částku 16.500 Kč jako zápůjčku. Toto bylo prokázáno listinou označenou „TATO SMLOUVA O ZÁPŮJČCE“ z 12. 7. 2024, Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, výpisem z běžného účtu žalobce, zprávou , právnická osoba, .6. Žalobce tvrdil, že si před uzavřením smlouvy vyžádal od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech. Tyto údaje si ověřil z dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté údaje byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Tím, žalobce splnil svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného.7. Tato tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce nijak neprokázal. Soudu nebyla předložena ani zákaznická karta žalovaného, o níž žalobce tvrdil, že byla vyhotovena. Nebyly předloženy žádné důkazy prokazující, že by byla u dalších subjektů ověřována úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný zpochybnil že by byla dostatečně prověřena jeho úvěruschopnost. Uvedl, že v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu o zápůjčce, byl zaměstnán s příjmem ve výši 29.000 Kč měsíčně čistého. Žil s přítelkyní a jejím synem, který je nezletilý a navštěvuje základní školu. Náklady na bydlení měl ve výši 21.000 Kč až 22.000 Kč měsíčně. Žalovaný měl v té době jiné dluhy. Dlužil asi 45.000 Kč. Dlužil dvěma jiným společnostem. Tehdy musel splácet 6.000 Kč měsíčně. Dále mě dluh v celkové výši včetně poplatků 22.000 Kč, který měl zaplatit do 1 měsíce. Žalovaný si půjčoval u žalobce, proto aby zaplatil tuto jinou půjčku.8. Žalobce předložil upomínky žalovanému z 18. 8. 2024, 25. 8. 2024, 1. 9. 2024, 10. 9. 2024. Doklady o odeslání těchto výzev a doručení žalovanému předloženy nebyly.9. Zástupkyně žalobce sepsala dne 22. 5. 2025 předžalobní upomínku, kterou vyzvala žalovaného k úhradě nyní žalované částky. Tato výzva byla odeslána dne 23. 5. 2025. Doklady o jejím doručení žalovanému předloženy nebyly. Toto bylo prokázáno předžalobní upomínkou zástupkyně žalobce žalovanému z 22. 5. 2025, podacím lístkem.10. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce před tím, než došlo v červenci 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce, řádně posoudil ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla původním věřitelem ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Z informací, které soudu sdělil žalovaný vyplývá, že žalobce měl mít s ohledem na tehdejší poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje a půjčky důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. daná úvěrová smlouva neplatná.13. Jelikož nebyla uzavřena platná úvěrová smlouva, nemá žalobce nárok na zaplacení plnění sjednaných v této úvěrové smlouvě. Soud proto žalobu o zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky včetně úroků z prodlení z tohoto poplatku, smluvní pokuty ve výši 4.533 Kč a nákladů v souvislosti s prodlením za písemné výzvy ve výši 2.000 Kč zamítl.14. Žalobce má dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. nárok na vrácení jistiny 16.500 Kč, kterou žalovanému poskytl. Bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl na jeho bankovní účet dne 12. 7. 2024 částku 16.500 Kč. Z žaloby vyplývá, že z této částky žalovaný vrátil 1.638 Kč. Zbytek 14.862 Kč nevrátil. Nebylo prokázáno a tvrzeno, že by žalovaný tuto částku žalobci vrátil. Soud proto dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost uhradit nevrácený zbytek ve výši 14.862 Kč. S ohledem na dobu, kdy byla částka 14.862 Kč žalovanému poskytnuta, soud považoval za přiměřené, že by žalovaný měl povinnost zaplatit částku 14.862 Kč následující den poté, co mu byla doručena výzva k jejímu zaplacení, což je v tomto případě den doručení žaloby. Žalovaný nenamítal žádné důvody, proč by jí měl uhradit v delší lhůtě.15. Protože žalovaný částku ve výši 14.862 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl dne 19. 1. 2026 vyzván žalobou, dostal se žalovaný od 21. 1. 2026 do prodlení s vrácením částky 14.862 Kč. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14.862 Kč za dobu od 21. 1. 2026 do zaplacení. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 14.862 Kč za dobu od 12. 8. 2024 do 20. 1. 2026 zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaný byl před doručením žaloby dne 19. 1. 2026 vyzván k vydání této částky (nebylo doloženo, že by mu byly doručena výzva k zaplacení včetně předžalobní výzvy) a proto v předchozí době ještě žalovaný nebyl v prodlení s úhradou částky 14.862 Kč. Výše přiznaného úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobu ohledně navíc požadované úrokové sazby úroků z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 14.862 Kč za dobu od 21. 1. 2026 zamítl.16. Nárok