4 C 105/2025-131 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 83 233,70 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 9.2.2023 s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 24.11.2021 poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úroky (11,90 %) a poplatky pravidelnými 60 měsíčními splátkami ve výši 2 247 Kč. Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradami, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 9.4.2025. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně zjištěnými příjmy a výdaji žalovaného, dále lustrací příslušných registrů (Solus, BRKI a NRKI), přičemž dospěla k závěru, že žalovaný bude mít dostatečné prostředky, aby splátky hradil a zbyde mu 29 % příjmů na nepravidelné výdaje. Dluh se skládá z jistiny ve výši 73 987,50 Kč, poplatků ve výši 2 520 Kč (3x500 Kč za výzvy a 6x170 Kč za pojištění úvěru) smluvního úroku od 9.10.2024, který byl částečně kapitalizován ke dni 25.4.2025. Druhý nárok žalobkyně dovozuje na základě uzavřené smlouvy o bankovních službách z 9.10. 2020, ke které byla sjednána smlouva ze dne 18.5.2023 o povoleném přečerpání finančních prostředků do 3000 Kč záporného zůstatku. Toto ujednání žalovaný porušil, když přečerpal ke dni 19.11.2024 částku 6 462,29 Kč. Žalobkyně tak odstoupila od uvedené smlouvy ke dni 25.12.2024 a žalovaného vyzvala k úhradě. Ke dni 15.1.2025 do současnosti přečerpání na účtu trvá v částce 6 735,2 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným, dále však ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, a vycházela též z informací v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku, CEE, přezkoumala také pohyby na účtu žalovaného a dospěla k závěru, že by žalovaný měl být schopen poskytnutý úvěr splácet. Zjistila příjmy žalovaného, který tvoří mzda ve výši 21 000 Kč měsíčně a příjem z podnikání ve výši 260 000 Kč ročně, přičemž ohledně příjmů z podnikání vycházela z čestného prohlášení žalovaného. Pokud jde o výdaje, tak posuzovala nejen údaje sdělené žalovaným, ale vycházela i z životního minima a statistických dat, tzv. skóringový model.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o.s.ř.).5. O skutkovém stavu věci soud na základě předložených důkazů uzavřel, že účastníci uzavřeli dne 9.2.2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce 100 000 Kč s roční úrokovou sazbou 11,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních platbách (viz smlouva o úvěru). Součástí smluvních ujednání je Sazebník, ze kterého vyplývá, že žalobkyně je oprávněna účtovat 500 Kč za každou výzvu k úhradě splátky po prodlení, a dále sazebník obsahuje povinnost hradit pojistné v částce 120 Kč měsíčně (viz Sazebník). V případě prodlení se splátkami bylo také sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. To vyplývá z úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek. Z historického výpisu účtu bylo prokázáno že žalobkyně finanční obnos 100 000 Kč poskytla a ke dni splatnosti 9.4.2025 dluh na jistině činí 73 987,50 Kč, poplatků ve výši 2 520 Kč, pokuta z prodlení částku 645,20 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 214,63 Kč (viz výpis ze dne 25.4.2025). Z historického výpisu vyplývá, že od června roku 2024 se pojistné navýšilo na 170 Kč měsíčně. Dále z výpisu vyplývá, že žalobkyně žalovaného upomínala minimálně 3x, přičemž mu za upomínky naúčtovala dne 5. 11. 2024, 20. 11. 2024 a dne 30. 11. 2024 částky 500 Kč (viz výpis ze dne 25. 4. 2025).6. Ze smlouvy o povoleném debetu a úvěrových podmínek soud zjistil, že účastníci dne 18.5.2023 sjednali právo žalovaného čerpat na bankovním účtu finanční prostředky do záporného limitu 3 000 Kč. Součástí smluvních ujednání je Sazebník, ze kterého vyplývá, že žalobkyně je oprávněna účtovat 500 Kč za každou výzvu k úhradě splátky po prodlení. Žalobkyně následně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 19.11.2024 k vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku (viz upomínka z 19.11.2024). Dopisem ze dne 25.12.2025 žalobkyně odstoupila od vedení účtu a poskytování možnosti přečerpání debetu (viz odstoupení od smlouvy z 25.12.2025). Ke dni 16.1.2025 pak žalobkyně účet zrušila (viz oznámení o zrušení účtu). Ke dni 15.1.2025 záporný zůstatek na účtu činil 6 735,20 Kč (viz výpis z účtu). Žalobkyně následně dopisem ze dne 19.2.2025 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu (viz výzva z 19.2.2025 a dodejka).7. Z žádosti o úvěr, potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že byla posuzována příjmová a výdajová stránka žalovaného a dále byly uváženy klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení apod. Žalobkyně rovněž kontrolovala žalovaného v externích (úvěrových) registrech SOLUS, NRKI a BRKI a výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně tedy měla i informace o příjmech žalovaného a jeho pravidelných výdajích a závazcích, kdy na jiný úvěr u žalobkyně již hradil splátku 5 961 Kč, přičemž provedeným výpočtem dospěla k závěru, že bude schopen předmětné splátky hradit a zbyde mu ještě 29 % z příjmů.8. Z výpisu čerpání a splátek soud zjistil, že žalovaný je minimálně od října roku 2024 v prodlení s úhradami splátek, přičemž uhradil celkem 20 splátek.9. Z předžalobní výzvy z 11. 4. 2025 s podacím archem soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužných částek obou nároků vyzván.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:13. Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. ve spojení s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr č. , hodnota, s úroky a sjednané poplatky řádně nehradil, proto žalobkyně oprávněně celý dluh zesplatnila. Ohledně druhého úvěru žalovaný porušil smluvní ujednání, když včas nevyrovnal přečerpaný debet. Je proto povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 73 987,50 Kč, poplatky ve výši 2 520 Kč (3x500 Kč za upomínky a 6x170 Kč za pojištění úvěru) smluvní úrok od 9.10.2024, který byl částečně kapitalizován ke dni 25.4.2025. Ohledně druhého nároku pak žalobkyni náleží vyrovnání celého zůstatku na přečerpaném účtu, když smlouvu žalobkyně řádně ukončila, přičemž ke do současnosti přečerpání na účtu trvá v částce 6 735,2 Kč. Ke všemu žalobkyni také náleží zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužných částek, který žalobkyně částečně kapitalizovala. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 330 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby ve výši 4 460 Kč/úkon včetně 3 paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč/úkon (dle § 13 advokátního tarifu) a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady v celkové výši 21 154 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).